V Toulkách se vydáme do okolí Pyšel a Nespek. Navštívíme historicky zachovalé městečko Pyšely, v nedalekých Nespekách si připomeneme tvorbu významného architekta Jaroslava Fragnera a uvidíme mnoho dalších památek a zajímavostí.

Ze železniční stanice Pyšely se vydáme po modré turistické značce. Nedaleko vcházíme do Vysoké Lhoty. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1437. Na místě bývalé tvrze stojí stejnojmenný zámeček. První doklad o tvrzi pochází z roku 1550, k barokní přestavbě zámečku došlo ve 40. letech 18. století. Dochovaly se cenné nástěnné malby. Až do 18. století v něm majitelé sídlili. V průběhu 19. století došlo k částečné přestavbě na sýpku, pak na sklad a postupnému chátrání. Dnes zde lze navštívit Muzeum kočárů, povozů, sedel a postrojů., dále středověké sklepení a mučírnu.

Pokračujeme po značce do městečka Pyšely. Cestou křížíme trasu místní naučné stezky Pyšely, která probíhá po úbočí vrchu Obora a v blízkosti golfového hřiště. Prostřednictvím 10 zastávek nás seznamuje s rostlinami, zvěří, rybníky nebo historií a současností obce Pyšely a také golfu. Mnohé archeologické nálezy z Pyšel a okolí pocházejí z doby bronzové i doby kamenné. Historie vsi sahá zřejmě do 11. století, což dokládá románský tribunový kostel Povýšení sv. Kříže nejspíše z přelomu 11. a 12. století. U něj se nacházelo první šlechtické sídlo. Pojmenování vsi vzniklo nejspíše odvozením slova pýšeti, znamenajícím těžce oddychovat, supět. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1295 jako sídlo Předbora. Tvrz, poprvé zmíněna až roku 1542, pochází z období kolem roku 1250. Za Františka Antonína hraběte Hallewei byl vybudován velký hospodářský dvůr a ves povýšena v roce 1703 na městečko. Hrabě daroval do městského znaku ze svého znaku černé orlí křídlo a korunku. Ve druhé polovině 18. století vznikla v Pyšelích řada hodnotných pozdně barokních staveb - přístavba kostela, fara, sochy, které doplnily starší barokní sochy poblíž kostela, maloměstské domy se zachovalými fasádami a štíty, ale i přestavěn zámek. Další rozvoj městečka nastal ve 20.-30. letech 20. století, kdy se stalo vyhledávaným letoviskem. Jádru se téměř vyhnuly nevhodné zásahy a zachovalo se jako cenný památkový celek. Rozsáhlou citlivou rekonstrukcí prošlo v letech 1992-1994.

Pyšely náměstí

Zámeček Vysoká Lhota

Pyšely

kostel Povýšení sv. Kříže

Přicházíme k budově sokolovny z roku 1929, která dnes slouží jako restaurace. Po pravé straně leží velký hospodářský dvůr zámku. Na začátku 18. století došlo postupně k založení papírny, vinopalny a draslárny i obnovení renesančního pivovaru. Ten se nyní po letech chátrání dočkal záchrany a rozsáhlé rekonstrukce. Po levé straně nepřehlédneme mohutnou budovu školy. K jejímu slavnostnímu otevření došlo 25. října 1931. Byla pojmenována „Jubilejní Masarykova škola“. I proto, že do Pyšel Tomáš Garigue Masaryk jezdil. V roce 1923 byl také jmenován čestným občanem.

Přicházíme k pozdně barokní faře, postavené před rokem 1763 tehdejším majitelem panství Janem Jindřichem z Bissingenu. Jde o přízemní budovu s mansardovou střechou a velkým štítem středové nástavby. Zaujme štukovou výzdobou fasády a vstupním portálem z červeného pískovce. Za farou leží hospodářský dvůr. Pod budovou fary se nachází kaplanka (obydlí kněze) se zahrádkou. Do dostavby nové školy v roce 1781 v ní probíhala výuka. Ve zdi bývalého hřbitova nad farou si všimneme sochy sv. Františka z Assisi.

Původně románský kostel Povýšení sv. Kříže pochází pravděpodobně z přelomu 11. a 12. století. Údajně se podobal kostelu sv. Petra a Pavla v Poříčí nad Sázavou. Z gotické přestavby se dochoval zazděný profilovaný gotický portál. Při barokní přestavbě v letech 1781-1783 podle návrhu architekta Františka Ignáce Prée vznikl nový presbytář s bočními kaplemi a velkorysá dostavba lodi. V roce 1862 pak byla přestavěna a zvýšena původní románská věž kostela s barokní nástavbou v novorománském slohu. V roce 1994 proběhla oprava kostela. Na prostranství u kostela se nachází kamenná ohradní zeď se třemi sochami. Socha sv. Anny z roku 1716 od Bedřicha Kohla na původním podstavci včleněným do zdi. Socha sv. Floriána z roku 1723 od neznámého autora a socha sv. Františka Xaverského z 1. poloviny 17. století také od Bedřicha Kohla. Při severním vstupu do kostela stojí dva litinové křížky na kamenných podstavcích.

Pyšely náměstí

Hospodářský dvůr

Barokní fara

kostel Posvýšení sv. Kříže

Hospodářský dvůr

Stoupáme náměstím. Budova, ve které dnes sídlí městský úřad, byla postavena v roce 1820 jako nová škola. Budovy čp.5 a 6 nad úřadem stojí na místě středověké tvrze doložené k roku 1542. Dochoval se valeně zaklenutý dvoudílný sklep s raně gotickým portálkem datovaným do doby po roce 1250. O přestavbách a využití mnoho nevíme. V čp.6 je krátce zmiňována židovská škola, dům čp.5 sloužil až do roku 1942 jako obchod židovské rodiny. Dnes probíhá celková rekonstrukce budov.

Pyšely náměstí

socha sv. Anny

Pyšely náměstí

socha sv. Františka Xaverského

Pyšely zámek

Pokračujeme po této straně náměstí a přicházíme ke vstupní bráně zámeckého areálu. V místech budovy dnešního zámku vznikla v letech 1584-1587 nová čtvercová tvrz Karla Mračského z Dubé, majitele pyšelského panství v letech 1586-1623. Budova má v základu renesanční dispozici, v některých místnostech přízemí se dochovaly renesanční klenby. Při rekonstrukci fasád se objevila sgrafitová výzdoba. V polovině 18. století získal zámek barokní podobu se zvýšenou střední částí. Z kaple zrušené v roce 1862 se zachoval kamenný barokní portál ze 2. poloviny 18. století. Kolem roku 1820 došlo ke klasicistní přestavbě, zvýšení o patro a přístavbě věže, zbořená v roce 1838. Z této doby pocházejí i fasády a četné zásahy do interiéru zámku.  V 2. pol. 19. století byla postavena novogotická věž. Nynější podoba zámku pochází z úprav v roce 1908. Ve 30. letech 20. století byl zámek odprodán státu. Po celkové rekonstrukci dokončené v roce 1994 získal jednoduchou fasádu s polokruhovými nadokenními poli. Od roku 1956 slouží jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný. Východně se rozkládá zámecký park. Před vchodem do zámku stojí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého a dvou andílků, pravděpodobně od F. I. Platzera okolo roku 1760. Socha světce má na sobě reliéf Rozhovoru sv. Jana s králem, po stranách jsou andělé s atributy světcova umučení.

Pyšely náměstí

Pyšely zámek

barokní socha sv. Vojtěcha

Dětský domov

Boží muka sv. Václava, Anežky a Vojtěcha

Dál půjdeme Senohrabskou ulicí a na ní navazující Ladovou do místní čtvrti Nová Ves. Po pravé ruce vidíme v severním rohu zámeckého parku mohutnou budovu. Vznikla v roce 1912 jako Útulek sv. Josefa a určena pro 70 sirotků a opuštěných dětí. Od roku 1913 ho spravoval Řád chudých školských sester Notre Dame. Od roku 1948 zde sídlí dětský domov v majetku českého státu. Stavba podle návrhu architekta Václava Beneše vznikla z prostředků katolické církve, příspěvků císaře Františka Josefa I., pražského arcibiskupa Lva ze Skrblenských, majitele Pyšelského zámku Richarda Mattencloita-Ubelli a veřejných sbírek. V Ladově ulici došlo v roce 2010 k odhalení pomníku zimnímu králi Fridrichu Falckému. Připomíná jeho návštěvu v roce 1620 na pozvání Karla Mračského z Dubé. Autorem je akademický sochař Michal Vitanovský. Naproti přes silnici stojí zajímavá novobarokní boží muka s mozaikami českých patronů od akademického malíře Jindřicha Vydry z roku 1992.V informačních tabulích zmiňovaný Pramen sv. Jiří je bývalou obecní studnou. Do podoby historické rotundy s prejzovou střechou byl přestavěn Jiřím Podroužkem. Ovšem nachází se uvnitř areálu nepřístupného výstavného objektu.

Pyšely náměstí

Nová Ves

Synagoga

Barokní socha sv. Vojtěcha

Loretánská kaple

Stejnou cestou se vracíme a odbočíme do přilehlé ulice Na Košíku. Stojí zde citlivě opravená budova bývalé synagogy, postavená zřejmě v barokním slohu v polovině 18. století, doložena po roce 1870. Jde o mohutnou jednoduchou budovou s novorománskou fasádou z 2. poloviny 19. století. Přízemí je valeně sklenuto, prostor modlitebny přepatrován. Když v roce 1918 skončila činnost místního modlitebního spolku, koupil budovu v roce 1923 stát a zřídil v ní Ústav pro chov a výcvik četnických psů. Na přilehlých pozemcích byly zbudovány kotce, kuchyně, zvěrolékařská ordinace a operační sál. Ústav byl zrušen v roce 1942. Po válce sloužila budova jako skladiště a dílny dřevozpracujícího podniku, dnes slouží k bydlení.

Obejdeme budovu a v Rádlově ulici se připojíme k modré turistické značce a stoupáme alejí k Loretě. Pod mohutnou lípou stojí na prohnutém soklu pískovcová pozdně barokní socha sv. Vojtěcha. Pochází z dílny Ignáce Platzera z poloviny 18. století. Barokní Loretánskou kapli z roku 1699 zasvěcenou Panně Marii dal na městem postavit majitel zámku a panství hrabě František Antonín Halleseil jako napodobeninu sv. Chýše v Loretu v Itálii. Stala se vyhledávaným poutním místem. Ke zrušení došlo v roce 1781 za císaře Josefa II. V roce 1789 byl u ní zřízen hřbitov a kaple znovu vysvěcena jako hřbitovní kaple. V roce 1992 proběhla její oprava a pak v roce 1999 celková rekonstrukce. Vnější fasády mají bohatou výzdobou s pilastry, je kryta valbovou střechou zakončenou vížkou. Na hřbitově stojí jednoduchá stavba márnice s novorománským portálem. Od Lorety je krásný výhled do širokého okolí. Alejí pak sejdeme k náměstí. Přes ulici vidíme budovu místního muzea. Muzeum zde vzniklo roku 1937, hlavním iniciátor Arnošt Chvojka, který muzeum také vedl. V padesátých letech došlo ke zrušení a rozvezení sbírek do okolních muzeí, k obnovení v roce 1993. Trvale umístěno bylo v roce 1996.

Pyšely náměstí

dvouobloukový mostek u osady Papírna

hotel Lauřím

kaplička Panny Marie

Nespecký mlýn

Z náměstí půjdeme k samotě Gabrhele po žluté turistické značce, bohužel špatně udržované. Proto je dobré mít také mapu. Zde přijdeme na značku modrou a pokračujeme doleva údolím potoka. U osady Papírna přejdeme přes zajímavý dvou obloukový můstek přes Mokřanský potok. Název osady naznačuje, že těchto místech stála zřejmě v 18. století papírna. Pokračujeme po značce a dojdeme k velké budově hotelu Doly, který vznikl před rokem 1920 z jedné z budov velkého Důlského mlýna. Ten je zakreslen v mapě 1. vojenského mapování z let 1764-1768, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1840. Před rokem 1880 došlo k přestavbě na parní pohon. V roce 1910 se ve mlýně pravděpodobně nemlelo jsou zde uvedeni tesař, hajný a šafář. Budova hotelu má zachovalou plastickou výzdobu fasády a štítů v tzv. historizujícím slohu. Nevhodná je půdní nástavba a některá vyměněná okna. Prostřední budova ztratila prakticky všechny dekorační prvky, novější jižní budova má znaky industriálního slohu.

Přejdeme silnici a vcházíme do Nespek. Název této obce se vysvětluje jako ves „nezpěků“, tedy lidí, kteří se nevzpírají, nezprotivují. První zmínka o vsi pochází z roku 1350. Jako město jsou označeny v roce 1380, ale již v roce 1397 znovu jako ves. V roce 1849 se objevuje i název Dnespeky a střídavě je používán do roku 1945, poté už jen Nespeky. Díky poloze na Vyšehradské zemské cestě spojující Prahu s jižními Čechami a Lincem byly vsí velmi významnou. Dva zájezdní hostince čp. 1 a  9 hojně využívali formani, pravidelně zde odpočívali při cestě na Prahu. Mohli i vyžádat přípřež, aby zdolali prudké stoupání směrem na Prahu. Kamenný most, který nedaleko překlenuje roklinu v prudkém svahu nad silnicí na Prahu, byl postaven na této cestě zřejmě při stavbě císařské silnice kolem roku 1720. Lze ho zahlédnout z ulice Potočiny vedoucí podél potoka nebo k němu dojít odbočkou z hlavní silnice na Prahu. Projdeme mezi zavřeným Hotelem Lauřím, který už jen vzdáleně připomíná prvorepublikové časy, a Starou hospodou. Její historie sahá ještě mnohem dál. Pod stropem v sále lze spatřit velký trám, údajně nejdelší nosný dřevěný trám v Evropě. Zděná kaplička Panny Marie pochází z poloviny 19. století. Nade dveřmi je kulatý medailon Panny Marie s Ježíškem z barevné keramiky, uvnitř obraz od V. Törstra. V protější budově čp.12 byla zřejmě již roce 1526 zřízena jedna z nejstarších pošt v Čechách. Do doby, než byla dokončena stavba železnice z Benešova do Prahy, přepřahali se zde koně pojízdní pošty. Budova náležela pyšelskému velkostatku, stejně jako mlýn, pila a fořtovna. Dnes v ní sídlí obecní úřad. Při jeho rekonstrukci v roce 1999 došlo objevení nástropních barokních maleb. 

Pyšely náměstí

letní domek Milči Mayerové

vila Jiřího Fragnera

letní vila Movila

vila Orvila

Ulicí K elektrárně přijdeme k velké budově nespeckého mlýna, zmiňovaného v roce 1595 jako Havlovský mlýn s dvěma vodními koly a stupníkem. Později byl nazýván i Dnespecký příp. Zíkův. V roce 1914 ho mlynář František Zíka prodal velkostatku v Pyšelích. Došlo k vybavení dvěma elektrickými turbínami, navíc zřízena pila. V roce 1924 mlýn koupil Elektrárenský svaz a zřídil vodní elektrárnu se dvěma Francisovými turbínami, v roce 1950 byl mlýn i pila znárodněny. Ve mlýně měl sklady Výkupní podnik, v letech 1953 a 1968 mlýnské zařízení demontovali a odvezli do šrotu. V roce 1997 koupil v privatizaci celý objekt Pavel Červený a v témže roce obnovil elektrárnu s původními turbínami. Budova mlýnice a přístavek elektrárny se dochovaly v podobě historizující architektury z 2. poloviny 19. století. Zaujme zdobený zděný štít a plastická výzdoba fasád a štítů, pavlač a balkón. Obec proslula i tvorbou jednoho z nejvýznamnějších českých architektů první poloviny 20. století Jaroslava Fragnera (1898-1967).  Vytvořil mnoho projektů známých staveb. Podílel se např. na obnově Betlémské kaple, či dostavbě Karolina. K jeho dílům patří i planetárium ve Stromovce a palác pojišťovny Merkur stojící v pražské Revoluční třídě. V roce 1932 vytvořil regulační plán obce Nespeky. V návaznosti na něj pak nový architektonicky a urbanisticky vytříbený celek v citlivém propojení s okolní krajinou. Podle jeho návrhů si nechali budovat svá letní sídla významné osobnosti veřejného i společenského života za 1.republiky. Při projektech jednotlivých vil architekt důsledně respektoval individuální přání a potřeby uživatele. Různě navržené interiéry spojuje velkoryse řešené přízemí pro společenské vyžití a ložnicové patro, rozložené do „lodních kajut“. Projekty zahrnovaly i úsporné vnitřní vybavení s osobitým vestavěným nábytkem.  Nepůjdeme ovšem Fragnerovou ulicí, do ní jsou totiž situovány pouze zadní trakty vilek. Lepší je vydat se souběžnou cestou přímo po břehu Sázavy, kam směřují průčelí staveb. První stavbou je letní domek čp.49, který Fragner v roce 1936 navrhl pro svou první ženu, avantgardní tanečnici a choreografku Milču Mayerovou. Tato zděná stavba ovlivněná středomořskou architekturou odkazuje svým pojetím na návrat k přírodě. Často se zde scházela kulturní společnost spojená s básníkem Vítězslavem Nezvalem a uměleckým spolkem Devětsil. Zajímavostí je studna vkomponovaná do středu atria.

Pyšely náměstí

Letní domek Vítězslava Nezvala

Vilka Milči Mayerové

Sousední dům zaujme svojí rozlehlostí, ale zároveň i lehkostí a vzdušností. Jde o tzv. Movilu - letní vilu (čp.48) právníka J. Moráka, realizovanou v letech 1932 až 1933. Projekt je připomínkou „vznášejícího se domu“ Le Corbusiera. Kubus vily je umístěn na vysokých ocelových sloupech. Hned vedle v letech 1938-1940 postavil vilu čp.47 pro svého bratra Jiřího. Je inspirován architekturou bretaňskou a dokumentuje postupný odklon architektů od tzv. „bílého funkcionalismu“ k romantičtějším formám. Poslední je pak Orvila - letní rekreační vila rodiny továrníka Orlického (čp.73), rovněž z let 1938-1940. Je odkazem na tvorbu slavného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Rozlehlá stavba z žulových kvádrů působí masivním a velkorysým dojmem. Vrchní patro odlehčují dřevěné prvky, což mělo zdůraznit rekreační charakter sídla. V dobách totality zde bylo rekreační středisko ministerstva zahraničních věcí, nyní je opět ve vlastnictví potomků původních majitelů.  Za povšimnutí stojí i novodobý dům čp.198 ve Fragnerově ulici. V soutěži Nový domov, vyhlašované ministerstvem pro místní rozvoj ve spolupráci s Českou komorou architektů, získal první cenu v kategorii Nový dům za rok 2008. Dům včetně interiérů navrhli architekti Ladislav Lábus a Marek Nábělek. Odborníci hodnocení shrnuli větou: Nikoli dům součástí zahrady, nýbrž zahrada je součástí domu. A ještě literární zajímavost. V blízké Nezvalově ulici můžeme spatřit milované letní sídlo Vítězslava Nezvala. Z lásky k této zahradě napsal i báseň Koření

I za slunného léta je zde zvláštní stín 

jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,

proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,

i za slunného léta je zde zvláštní stín

jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Pyšely náměstí

Pyšely

pomník králi Fridrichu Falckému

Pyšely bývalá kaplanka pod farou

Sázava u Nespeckého mlýna

Sousední dům zaujme svojí rozlehlostí, ale zároveň i lehkostí a vzdušností. Jde o tzv. Movilu - letní vilu čp.48 právníka J. Moráka, postavenou v letech 1932 až 1933. Projekt připomíná „vznášející se dům“ Le Corbusiera. Obytná „kostka“ vily stojí na vysokých ocelových sloupech. Hned vedle vznikla v letech 1938-1940 vila čp.47 Fragnerova bratra Jiřího. Inspirace bretaňskou architekturou dokládá postupný odklon architektů od tzv. „bílého funkcionalismu“ k romantičtějším formám. Poslední Orvila - letní rekreační vila čp.73 rodiny továrníka Orlického, pochází rovněž z let 1938-1940. Odkazuje na tvorbu slavného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Rozlehlá stavba z žulových kvádrů působí masivním a velkorysým dojmem. Vrchní patro odlehčují dřevěné prvky, což mělo zdůraznit rekreační charakter sídla. V dobách totality si zde ministerstvo zahraničních věcí zřídilo rekreační středisko. Nyní je opět ve vlastnictví potomků původních majitelů. Za povšimnutí stojí i novodobý dům čp.198 ve Fragnerově ulici. V soutěži Nový domov, vyhlašované ministerstvem pro místní rozvoj ve spolupráci s Českou komorou architektů, získal první cenu v kategorii Nový dům za rok 2008. Dům včetně interiérů navrhli architekti Ladislav Lábus a Marek Nábělek. Odborníci hodnocení shrnuli větou: Nikoli dům součástí zahrady, nýbrž zahrada je součástí domu. A ještě literární zajímavost. V blízké Nezvalově ulici můžeme spatřit milované letní sídlo Vítězslava Nezvala. Z lásky k této zahradě napsal i báseň Koření

I za slunného léta je zde zvláštní stín 

jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,

proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,

i za slunného léta je zde zvláštní stín

jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Z Nespek bychom měli jít po červené značce. Chceme se ale vyhnout chůzi po frekventované silnici. Z vilové čtvrti lze tak do Městečka dojít za dobrého počasí pěšinou přes pole nebo cestou podél řeky.

První písemná zmínka o vsi Městečko pochází z roku 1495. Název však nejspíše jen vyjadřoval snahu získat status městečka společně se sousedními Nespekami. Výrazný nárůst osídlení nastal teprve v 1. třetině 20. století, kdy se obě vesnice staly středisky rozsáhlé chatové oblasti podél Sázavy. Hezkou památkou je žulová zvonička z 19. století. Před ní stojí litinový kříž s Kristem. Městečku ji věnovali v roce 1850 manželé Jan a Anna Bitzanovi, v roce 1858 ji doplnil kříž. Nedaleký romantický zámeček byl původně selskou usedlostí zmiňovanou již 16. století. František Ferdinad d ´Esté na ji na konci 19. století nechal přestavět na honosný lovecký zámeček, který věnoval své manželce Žofii Chotkové. Od roku 1950 v něm sídlila Strojní traktorová stanice. V té době se mu neřeklo jinak než „na traktorce". Oficiálně došlo ale k vyvlastnění až v roce 1960 a svěření Státnímu plemenářskému statku v Benešově u Prahy. Po roce 1989 byla nemovitost v rámci restitucí vrácena původnímu majiteli, který ji prodal nynějším majitelům, kteří zámečku vrátili původní vzhled. Není přístupný, ale lze si ho pronajmout ke svatbě. Mlýn v Městečku vznikl jako panský patrně na konci 17. století. Náležel k panství Pyšely, vlastnil ho Jan Jindřich z Bissingenu. Ke dni 27. září 1743 je uváděn se dvojím složením. V roce 1921 došlo ke zřízení elektrárny a restaurace u silnice. V roce 1930 zmíněn mlýn a pila, v témže roce i elektrárna. V roce 1948 došlo ke znárodnění, roce 1953 ukončení provozu mlýna, demontování zařízení a prostory poté využíval Nákupní podnik jako sklad obilí. V roce 1960 došlo k odstavení elektrárny. Po roce 1990 byl mlýn restituován a provoz elektrárny obnoven. Z Městečka pokračujeme po červené značce. V Borové Lhotě si všimneme kaple sv. Prokopa. Dále jdeme přes Vysokou Lhotu na vlakovou zastávku Pyšely, kde naše procházka končí. Trasa měří asi 17 km, cesta v lese za Pyšely je kvůli likvidaci kůrovcové kalamity v horším stavu i špatně značená. Lze ji zkrátit, z Pyšel jít do osady Papírna přes Neřestky.