V toulkách se vypravíme do okolí zámku Jemniště. Z Benešova pojedeme vlakem směrem na Vlašim. Vystoupíme ve stanici Lhota Veselka. Nad zastávkou leží velký statek, který se ale odedávna jmenuje Věžníky. Samotná osada Lhota Veselka leží až za osadou Chalupy blíže k Postupicím.

Statek neboli dvůr Věžníky byl sídlem vladyckého rodu, první zmínky jsou z roku 1318, kdy se píší Věžníkové z Věžník. Ke dvoru a tvrzi přikoupili Věžníkové vsi Lačnov, Metličany a Libětice. V roce 1575 je psán Rytíř Václav Věžník z Věžník a na Věžníkách. Markvart z Věžník byl povýšen do stavu hraběcího. Zemřel v roce 1615. Byl pohřben v kostele v nedalekých Radošovicích, kde má krásný náhrobek v podobě rytíře v životní velikosti. V polovině roku 1620 byla ves i s tvrzí prodána Janu Ostrovcovi z Kralovic. Zanedlouho byla ale tvrz Věžníky, vesnice Lačnov, Libětice a Metličany vypáleny a zpustošeny při vpádu uherské jízdy v listopadu 1620. Z Metličan, Libětic i Lačnova zůstaly nepatrné zbytky. Dvůr Metličany koupili Ostrovští 1679 a roku 1682 připojili pozemky ke dvoru Věžnickému, samotný dvůr zanikl. Ves Libětice, v níž se ještě roku 1699 psaly 4 chalupy, také zcela zanikla, ani jméno se nezachovalo. A zanikla i ves Lačnov, pozemky byly také připojeny ke dvoru Věžníky. Lačnov se nyní nazývá rybník pode dvorem. Na místě zničené vesnice Metličany byl v roce 1682 zřízen velký rybník „Smikov“ a vystavěn mlýn stejného jména. Samotná tvrz Věžníky byla velmi poničena a její trosky po roce 1681 přestavěny na sýpku. Plných 300 let pak patřil dvůr Věžníky převážně cizí šlechtě. Před pozemkovou reformou (po první světové válce) patřily Věžníky Auerspergům z Vlašimi. Poté byla určitá část polí přidělena hospodářům z Městečka a ze Lhoty Veselky. Zbývající pozemky byly jakožto „zbytkový statek“ prodány soukromníkům a majitelé se na statku střídali. V letech 1952-1955 hospodařilo na statku JZD Městečko, následně Státní statek Vlašim. Na údržbu budov nebyly prostředky. Střechy postupně zchátraly a propadaly se. Celý objekt dvora a přilehlého parku byl v žalostném stavu. Až v roce 1996, kdy se statek stal soukromým majetkem, byly střechy opraveny, objekty postupně zrekonstruovány. Statek se dá obejít shora po polní cestě. Původní budova tvrze se nalézá ve vzdáleném rohu. Nyní je vkusně opravena a opět slouží k obytným účelům, šetrně je obnoven přilehlý park a zahrada. Zajímavostí je, že v parku roste zřejmě nejstarší žijící strom Podblanicka. Je jím javor klen, jeho věk se odhaduje kolem 500 let. Je to živé torzo mohutného kmene (skořepina) s mladými výhony rostoucí na pahorku nedaleko budovy tvrze. 

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Dvůr Věžníky

Javor klen

Dvůr Lhotka Kršnův dvůr

Železniční most

Od statku je krásný výhled. Dnes už si jen těžko představíme, jak krajina vypadala před zánikem okolních vesnic. Z červené značky odbočíme doprava hned na vrcholu kopce nad statkem. Dále nepůjdeme po turistických značkách, naše trasa je bohužel neznačená, doporučujeme jít s mapou. Půjdeme ovocnou alejí po hřbetu kopce. Také zde se nám otevírají daleké výhledy. Po polní cestě sejdeme k osadě Chalupy vlevo pod svahem. Osadou neprojdeme, hned na kraji se vydáme doprava po cestě podél potoka Chotýšanka. Po chvíli nás cesta dovede k trampské osadě Slunečná. Na jejím konci se nad hluboce zařízlým údolím klene železniční most. Stavba železniční tratě z Benešova do Dolních Kralovic začala již v roce 1893, provoz na úseku Benešov - Vlašim byl zahájen 14.12.1895. Současný mohutný most přes údolí Chotýšanky byl však postaven až v roce 1907. Je tvořen dvěma zděnými oblouky o průměru 8 metrů a střední ocelovou konstrukcí. Koleje se nacházejí ve výšce asi 16 metrů nad hladinou potoka. Původní most byl poškozen při velké povodni v červnu 1906, jen náhodou se podařilo zabránit neštěstí a vlaková souprava se zastavila těsně před poničenou tratí. Za mostem ve svahu nalevo vidíme velký statek, který se jmenuje Lhotka. První zmínka o vsi Lhotka pochází z roku 1588 v pozemkových knihách. Původně byla tvořena dvěma grunty. Byly zřízeny ze zbytků pozemků zaniklých vesnic Lačnova a Libětic a některých pozemků od vesnice Věžníky. Z roku 1844 je zmínka o panském dvoře Lhotka, náležícím k Městečku, později je přikoupili Auerspergové a připojili ke svému vlašimskému panství. Lhotka měla 68 ha půdy a patřila tak k nejmenším dvorům. Roku 1920 proběhla pozemková reforma. Lhotka patřila do kategorie zbytkových statků, tzn. zemědělského podniku o výměře nad 30ha půdy. V té době byl majitelem statku pan Šesták. Po jeho smrti se s vdovou oženil Emil Lehký. Hospodařil dobře, zanedbaný a zadlužený statek pozvedl, dluhy splatil. V té době žilo na statku osm stálých obyvatel. Ještě před válkou plánovaly České dráhy zavést v Městečku řádnou vlakovou zastávku, protože další nejbližší zastávka směrem na Vlašim byla až v Domašíně. Obecní rada Chotýšan poskytnout pozemek nechtěla, pan Lehký dráze pozemek daroval. Tak vznikla dnešní zastávka Městečko u Benešova. Zajímavostí bylo přátelství pana Lehkého s místním malířem a grafikem Vladimírem Antuškem (1901-1968). Jeho obrazy dokumentují vzhled statku i krajiny po roce 1940.

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Druhá světová válka se na Lhotce nijak výrazněji neprojevila, až s nástupem komunistů k moci v roce 1948 přišly velké změny. Pro získání majetku, zlikvidování hospodářů a zastrašení dalších byly zahájeny zmanipulované soudní procesy. Ve Vlašimi proběhl v září 1950 veřejný proces se sedmnácti hospodáři z tohoto kraje. Mezi nimi i manželé Lehcí. Byli obviněni z protistátní činnosti a podvracení republiky, například, že měli doma ukryté zbraně a vysílačku. Paní Lehká byla odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu dvanácti let nepodmíněně, její manžel na dobu čtrnácti let. Po osmi letech byl propuštěn na amnestii, ale paní Lehká strávila ve vězení plných dvanáct roků. Na statku zůstali prarodiče s dětmi. Statku byla určena správa, obhospodařoval jej místní národní výbor, následně převzal hospodaření státní statek. V roce 1952 byl sloučen do zemědělského družstva. Po návratu manželů z vězení žila rodina dál na statku jako nájemci. Družstvo nedbalo o údržbu a opravy budov statku, dvůr postupně zchátral. V roce 1982 pan Lehký zemřel o rok později i jeho manželka. V průběhu 80. let byl dvůr opuštěn a úplně zpustl. Po roce 1989 byly statek a pozemky rodině Lehkých vráceny v restituci. V roce 1990 vše prodala Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny. Statek Lhotka byl přejmenován na Kršnův dvůr, společnost statek postupně zrekonstruovala, chová zvířata, hospodaří na polích. Podejdeme pod železničním mostem a ocitáme se na kraji trampské osady Albatros. Byla založena již v roce 1935, zajímavostí je, že elektrický proud sem byl zaveden až v 70.letech. Na začátku 80. let byla postavena osadní chata a ohniště, kde se konají společné akce, později bylo postaveno sportoviště. Osada je součástí Sdružení trampských osad Benešovských.

Osadou ale neprocházíme. Po lávce přejdeme Chotýšanku a pokračujeme podél Líseckého potoka, Kršnův dvůr budeme obcházet zleva. Zhruba po 300 metrech si můžeme v lese po pravé straně všimnout mohutné hráze původního rybníka. Na vzdálené straně hráze můžeme najít dosud zachovalý vyzděný přepad. A po chvíli přicházíme k romantické stavbě bývalé hájovny „V Dubinách“. Původně šlo o krupárnu, sloužila tedy k výrobě krupice a krup. Asi v roce 1870 ji hrabě Zdeněk ze Šternberka prodal knížeti Auespergovi, držiteli vlašimského panství, který z ní zřídil hájovnu. Na čelní stěně stavení je umístěn zajímavý znak. Pokračujeme dále. Přicházíme k výraznému valu, původně hrázi velkého rybníka. Zajímavý je do skály vytesaný boční přepad, zřejmě náhon. Pod hrází totiž stával až do roku 1894 Jemnišťský mlýn. Ovšem i tehdy nebyl vždy dostatek vody a nebylo možno mlít vodou. Proto byl na poli zvaném dodnes „Na větráku“ postaven mlýn větrný. Poslední majitel Josef Škarda prodal v roce 1884 Jemnišťský mlýn vrchnosti, která ho nechala v roce 1894 zbořit. Dnes po něm nejsou vidět žádné stopy. Loukou přicházíme ke zcela novému rybníku, který byl dokončen v 2020. A po polní cestě dojdeme k silnici mezi Postupicemi a Jemništěm, vydáme se doprava k Jemništi. První zmínka o této vesnici pochází z roku 1381, kdy je uváděn Bernart z Jemniště.V roce 1398 se připomínají bratři Jan a Mikeš řečený Divůček z Jemniště. Koncem 16. století patřilo Jemniště pánům z Říčan, po nich Rudolfu Václavu Malovcovi z Malovic (1666) a v letech 1679-1699 Miseroniům z Lisonu. V roce 1717 se stal majitelem František Adam Trauttmannsdorf, stavebník nového zámku. Hned na kraji vsi stojí mezi novou zástavbou poněkud zanedbaná kaple Nanebevzetí Panny Marie, zajímavá stavba s vížkou. Nechal ji postavit Adam z Říčan v roce 1652. V kapli se nachází krypta, do níž byly ukládány ostatky majitelů zámku.

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Sejdeme ulicí kolem hasičárny a procházíme bývalým hospodářským dvorem zámku. Některé stodoly jsou dnes bohužel ruinami. Přes silnici pak přijdeme k mohutné stavbě původní vodní tvrze - „starému zámku“ Jemniště. Stojí na mírné vyvýšenině v údolí potoka. Tvrz je výslovně zmiňována v roce 1542 za Jana Kamberského z Kamberka. Má téměř pravidelný čtvercový půdorys. Nestejná křídla kolem poměrně malého vnitřního dvora jsou z poloviny jednopatrová, krytá valbovými střechami. Silné středověké zdivo je zachováno v jižním křídle vlevo od průjezdu. Jde zřejmě o torzo hranolové věže a část původního obvodového pláště. Ostatní křídla pocházejí pravděpodobně ze 16. a 17. století. V části přízemí jsou zachovány valené klenby s výsečemi. Tvrz si i po přestavbách zachovala charakter čtyřkřídlého sídla s vnitřním nádvořím. Patří k typu s obvodovou zástavbou a byla chráněna vodou blízkého rybníka a vodními příkopy. V roce 1724 byla dokončena stavba nového zámku a tvrz byla přenechána k bydlení panským úředníkům. V roce 1917 vyhořela, následně byla opravena. V roce 1940-41 pak byla renovována na byty deputátníků a adjunktů panství Jemniště. Později byly v přízemní kanceláře MNV Jemniště včetně zasedací místnosti. Ve dvoře nalevo v přízemí byly kanceláře Státní traktorové stanice Jemniště. Po roce 1948 byla ve dvoře v přízemí v severní části tvrze zřízena obecní prádelna. Od roku 1954 zde byla pro místní zřízena i společenská místnost s televizorem, byla využívána také jako hospoda. Za hospodaření JZD byl po roce 1957 v severní části dokonce zřízen chov prasat. Dnes je postupně rekonstruována. Po obhlídce tvrze se musíme vrátit k hlavní silnici od Postupic a po ní zámek obejít. Vstup do zámku je jen ve směru od Benešova.

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Autorem projektu zámku Jemniště byl slavný český architekt František Maxmilián Kaňka. Stavba postupovala velmi rychle. V říjnu 1725 byl zámek dokončen natolik, že už mohlo dojít ke slavnostnímu vysvěcení zámecké kaple. Roku 1754 však zámek zcela vyhořel, nepoškozena zůstala jen zámecká kaple sv. Josefa. František A. Trauttmansdorff proto nechal celý zámek přestavět a nově vybavit. Tehdy byl změněn průčelní štít, na kterém byl nově umístěn Trauttmansdorffský erb a vzhled zámku doplnily sochy Lazara Widmana. Kromě těchto úprav nepoškodily zámek žádné zásadní přestavby. Máme tak ideální možnost prohlédnout si typické šlechtické sídlo doby vrcholného baroka. Zámek je elegantní patrovou stavbou určenou hlavně k letnímu pobytu. Nejde tedy o sídlo pevnostního typu, hlavním posláním je pohodlí majitele. Hlavní průčelí je situováno k benešovské cestě. Dominuje mu elegantní štít s balkonem, který zvýrazňuje vstup do zámku. Nižší přízemní budovy po stranách stavby sloužily k hospodářským účelům, jako stáje a kolny. Napojují se na hlavní zámeckou budovu téměř v pravém úhlu a vytvářejí tzv. čestný dvůr, srdce barokní zámecké dispozice. Sem přijížděly kočáry majitele panství i vozy zámeckých hostů, právě zde hrabě vítal nejvýznamnější návštěvy. Od okolního světa byl čestný dvůr opticky oddělen ozdobnou kovovou mříží s dvoukřídlou branou. Zadní průčelí zámku je obráceno do parku. Za F. A.Trauttmansdorffa se jednalo o park francouzský, pro který byly typické přísné geometrické linie, sochy a fontány. Často byl využíván k pořádání zahradních slavností. Proto byly vybudovány i dva zahradní pavilony. Na přelomu 18. a 19. století byla barokní zahrada přeměněna v romantický anglický park. Jedinou připomínkou někdejšího francouzského parku je tak úprava čestného dvora a nově založený libosad na pravé straně zámku. Protože F. A. Trauttmansdorff nezanechal potomky, odkázal Jemniště svému příbuznému Josefu Václavu Trauttmansdorffovi (+1769), který ale zemřel záhy po něm. Majitelkou Jemniště se tak stala vdova Gabriela, rozená Czerninová, která se provdala (1773) za hraběte Jindřicha Františka Rottenhana (1738-1809). Hrabě Rottenhan byl vysokým zemským úředníkem (zastával funkci nejvyššího purkrabí pražského) a z moci svého úřadu podporoval rozvoj manufaktur. V tomto ohledu šel příkladem a Jemniště se za jeho vlády stalo důležitým střediskem bavlnářského průmyslu v Čechách. Jeho přádelna spolu s manufakturou v nedalekých Postupicích (Podlesí) dokonce patřily k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. V průběhu 19. století se vystřídalo několik majitelů zámku. Roku 1868 zakoupil panství Zdeněk hrabě Sternberg, prapradědeček současného majitele nedalekého panství Český Šternberk. Po smrti hraběte Zdeňka zdědil jeho starší syn Alois (1850-1907) Český Šternberk a Radnici, druhorozený Filip (1852-1924) Jemniště. Protože však Alois zemřel svobodný a bezdětný, stal se Filip jediným dědicem všech těchto statků a stejně i dalšího rodinného majetku tzv. šternberských domů ve Vídni. Filip Sternberg provedl nezbytné úpravy zámku a povýšil Jemniště na své hlavní sídlo. S Karolinou hraběnkou z Thurnu a Valsassiny (1863-1944) měl dva syny a dvě dcery. Starší syn Zdeněk (1885-1899) zemřel předčasně na kloubový revmatismus a proto zdědil větší část majetku (Český Šternberk a Radnice) druhorozený syn Jiří Douglas (1888-1965), dědeček současného majitele. Jemniště připadlo rovným dílem dcerám Marii Gabriele (1890-1934) a Terezii (1902-1985). Po smrti Marie Gabriely se jedinou majitelkou velkostatku stala Terezie (Sita), která se roku 1927 provdala za Františka hraběte Mensdorff-Pouilly (1897-1991). Sita s Františkem vlastnili Jemniště až do roku 1943. Protože po okupaci českých zemí odmítli přistoupit k německé národnosti, byli (podobně jako Tereziin bratr Jiří Douglas) vystaveni všemožné perzekuci. Na majetek byla uvalena nucená správa. Majitel nedalekého panství Tloskov na Neveklovsku, kde německá správa zřídila cvičiště vojsk SS, Oskar Daněk von Esse (potomek zakladatele ČKD Vincence Daňka) získal jako říšský občan právo na náhradu. Vybral si právě Jemniště. Přestože manželé Mensdorffovi nucený prodej odmítli, museli se do 14 dnů vystěhovat. Část movitého majetku se jim však podařilo převést na hrad Český Šternberk, část na zámeček u Postupic a na postupickou faru, kde později celý život bydleli. V květnu 1945 bylo Jemniště osvobozeno sovětskými vojsky z armádní skupiny generála Malinovského. Vojáci si však na zámku počínali jako na dobytém území a tak z původního inventáře mnoho nezbylo.

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Jemniště bylo v roce 1945 na základě Benešových dekretů Oscaru Dankovi zestátněno. Zároveň ovšem platilo, že všechny právní úkony z doby nesvobody jsou neplatné. Proto byl neplatný i vynucený převod vlastnictví na Oscara Danka. Manželé totiž s prodejem zámku nikdy nesouhlasili, peníze z prodeje nepoužili. Ty propadly státu. Hraběnka požádala o vrácení Jemniště. V roce 1947 soud v řízení o navrácení majetku rozhodl, že má hraběnka na svůj majetek právo. Bylo ale nutné doplnit potvrzení od národního výboru, že hraběnka byla v době okupace uvědomělou Češkou a nekolaborovala. Po „vítězném únoru“ v roce 1948 však již nebyl zájem případ dokončit a v roce 1951 bylo soudní řízení zcela zastaveno. Se zdůvodněním, že majetek Jemniště patří československému lidu. Spis o soudním řízení byl v 60. letech skartován, zachovala se pouze spisová značka a část korespondence advokáta hraběnky s okresním úřadem. Roku 1951 byl zámek znárodněn znovu, tentokrát komunistickým režimem.
 V letech 1952-1961 zde bylo umístěno Muzeum odívání, v 60. letech Oblastní muzeum Podblanicka. V 70. letech byla instalována stálá výstava na téma Československo-sovětského přátelství. V 80. letech byly na zámku vystaveny grafické listy, veduty, mapy a plány z dílen amsterodamských nakladatelů 17. století pod názvem Theatrum mundi. Většina exponátů pocházela ze sbírek rodinyLobkowiczů na Mělníce. Později zde byla na umístěna stálá výstava děl malíře Josefa Lady. Manželé se na zámek již nikdy nenastěhovali. Žili až do roku 1985 na faře v nedalekých Postupicích. Po smrti Terezie Mensdorffové v roce 1985 se její manžel František odstěhoval do Rakouska, kde v roce 1991 zemřel. Protože byli bezdětní, zdědil nárok na Jemniště jejich synovec, Jan Bosko Sternberg (1936-2012). Do rukou Sternbergů se zámek s velkostatkem navrátil roku 1995. Současným majitelem Jemniště je jeho syn Jiří, který se svou rodinou obývá levé křídlo zámku.

A po prohlídce zámku se vydáme k vlakové stanici Postupice, kde dnešní procházku zakončíme. Lepší je sejít po málo využívané silnici přímo do osady Lísek. Od brány zámku tedy půjdeme doleva, přejdeme hlavní silnici a sejdeme k hrázi líseckého rybníka, poté doleva k nádražní budově.

Věžníky - Lhotka Veselka - Jemniště

Použité zdroje: