Vyjdeme od vlakového nádraží v Týnci po modré turistické značce. Na rozcestí pod Holým vrchem odbočíme na červenou turistickou značku a po chvíli se ocitneme pod romantickou zříceninou hradu v minulosti nazývaného Kostelec nad Sázavou. Zřícenina rozsáhlého hradu leží na ostrožně nad soutokem Kamenického potoka a Sázavy. Založen byl nejspíše Václavem II. jako náhrada za zřejmě zastavený hrad v Týnci nad Sázavou. Doba založení spadá do konce 13. století, první zmínka o hradu je z roku 1342. Do zástavy ho v tom roce získal Oldřich Medek z Valdeka. V roce 1356 byl Karlem IV. vykoupen, ale vzápětí opět zastaven. Majitelé se zde pak rychle střídali. V letech 1443-1449 hrad držel loupeživý Kuneš Rozkoš z Dubé. Hrad byl dobyt v roce 1450 Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka. Nechal jej výrazně opravit a dosáhl zrušení manského závazku v roce 1456. Protože se postavil do čela královské opozice, byl hrad obležen a v roce 1467 dobyt vojsky krále Jiřího Poděbradského.
Hrad byl poté záměrně zbořen, odtud také pochází jeho pojmenování Zbořený Kostelec. Spodní část hradu obklopovala hradní jádro ze tří stran. Dochovaná vstupní brána se zbytky točnic mostu (ložiska čepů otočných konstrukcí padacího mostu) a sedátek pochází z doby Kuneše Rozkoše z Dubé. Ten nechal postavit i okrouhlou věž na skále nad řekou a vybudovat vnější val. Aby bylo možné na val navážet děla, musela být postavena nová branka s mostem přes příkop. Hradní jádro zaujalo nejvyšší část vrchu. K nejstarší stavební fázi zde patří jen východní hradba a ostatní části jsou mladší. V jihozápadní části stál vysoký palác podepřený opěráky. Druhý palác (dvouprostorový) na severní straně je dnes nejzachovalejší částí hradu, zatímco budova na protější straně nádvoří nad řekou s výjimkou nádvorní zdi zanikla. Během úprav Zdeňka Konopišťského vznikly v jádru hradu další dvě budovy. Hrad již ale nebyl obnoven jako reprezentační sídlo, ale jako vojenský opěrný bod.
Dispozice hradu byla dvojdílná, nejstarší stavební fáze je nejméně poznaná. Byla značně výstavná. Areál hradu se nachází na skalnatém návrší nad pravým břehem řeky Sázavy, na jejímž protilehlém břehu leží stejnojmenná vesnice. Areál se skládá z vlastního hradu a pozůstatků obléhacích prací v jeho okolí. Stopy činnosti obléhatelů se dochovaly na dvou místech. První těsně před vnější hranou příkopu severovýchodně od hradu. Druhé je na výraznějším návrší, severozápadně od hradu. Jde o hrad se složitým a doposud nedostatečně poznaným stavebním vývojem. Jedná se o jednu z nejcennějších hradních lokalit ve středních Čechách. Význam areálu umocňují dobře dochované pozůstatky obléhacích prací, které vynikají řadou specifických rysů. Zříceninu v roce 1832 navštívil a namaloval básník Karel Hynek Mácha. Zajímavostí je, že z nedalekého Týnce nad Sázavou pocházela jeho první velká láska Marie Stichová - Márinka. V srpnu 1832 byl Mácha v Benešově na návštěvě u svého spolužáka. V srpnu přednesl projev na vlasteneckém odpoledni a zahrál si také v divadelní hře Čech a Němec. Jeho partnerkou na jevišti byla právě Márinka. Vzdělaná vlastenka Máchu zaujala a básník se do ní zamiloval. V té době žila na hájovně Želetinka, kde sloužil její otec konopišťský fořt Jan Stich. Mácha za ní docházel na Želetinku, z Prahy jí pak posílal verše a dopisy. Márinka inspirovala Máchu k napsání dvou básní, které uveřejnil pod názvem Pomněnky sázavské a povídce Márinka. V roce 1990 byl na zalesněném vrchu Čížov a strmých skalách kolem zříceniny chráněný přírodní výtvor Čížov. Rezervace zahrnuje květnaté bučiny a habřiny, roste zde např. kokořík vonný, medovník meduňkolistý, okrotice dlouholistá a kapradina pérovník pštrosí. Rozloha rezervace má výměru téměř 57 ha.
Pokračujeme po červené značce podél řeky Sázavy směrem na Nespeky. Po chvíli dojdeme do osady Ledce, kde se nachází kostel a rozsáhlý statek. To je vše, co se zachovalo ze středověké vesnice. Místo bylo osazeno pravděpodobně již v době bronzové. Ve 30. letech 19. století byly na poli zvaném U Kovárny nalezeny střepy dokládající pohřeb z období lidu popelnicových polí, tedy mladší době bronzové. První zmínka o vsi se vyskytuje v soupise, který nechal v roce 1345 zhotovit Arnošt z Pardubic. V roce 1360 je zapsáno dosazení nového faráře do ledeckého kostela. Kostel má znaky slohu románského a raně gotického. Je kamenný, obdélníkového půdorysu s klenutým presbyteriem a plochým stropem v lodi. Byl založen vladyky z Ledců. Vznikl jako kostel farní pro osady Božešice, Barochov, Malešín, Hůrka, Nestařice, Babice, Větrov, Vavřetice a Nespeky, Větrov, Hůrka a samota Pášovka. Z těchto obcí byli farníci pochováváni u ledeckého kostela.
Velmi cenný je portál v jižní straně kostela, má znaky přechodu slohů románského a gotického. Většina autorů se přiklání k názoru, že je kostel možno považovat za raně gotický. Ledce byly tedy ve 14. století centrem celé oblasti. Velká okna byla prolomena ve zdi při barokní přestavbě kostela. Poblíž statku, který byl poplužním dvorem, stávala až do třicetileté války tvrz, sídlo vladyků z Ledce, tvrz je poprvé připomínána už v roce 1352. Dále se zachoval půvabný románsko-gotický kostelík sv. Bartoloměje, postavený ve 2. polovině 13. století. Barokně byl upraven v roce 1736 a následně v roce 1902. Dlouho chátral, ale v roce 2002 se konečně dočkal odborných oprav. Byla provedena úprava kamenných zdí kolem kostela, střechy a střešní krytiny. Na jižní straně kostela je krásný gotický hrotitý profilovaný portál s bobulemi. Na románský původ odkazuje několik řad kvádříků ve zdivu kostela.
Stejnou cestou se vrátíme až ke zřícenině hradu. Odtud přejdeme po moderní lávce přes Sázavu do vesnice Zbořený Kostelec a dál po silnici podél řeky k Brodcům, dnes místní části Týnce. Nelze přehlédnout zajímavou mohutnou budovu, původně přádelnu bavlny a dnes továrnu vyrábějící motocykly značky JAWA. Ovšem původně stával na tomto místě mlýn, poprvé zmiňovaný již v roce 1443. Patřil i s celou vsí do majetku hradu Zbořený Kostelec. V mohutné budově a přilehlém areálu je dodnes továrna vyrábějící motocykly značky JAWA, předtím šlo o významnou přádelnu bavlny. Tzv. Mautnerova přádelna byla postavena na místě mlýna pražským podnikatelem Jakubem Wahlem. Do provozu byla uvedena v roce 1842. Patřila tehdy k největším v Čechách, po dvou letech již zaměstnávala 200 osob. Její výrobky vynikaly dobrou jakostí a měly dobré jméno. V roce 1912 to byl velkopodnik s 500 zaměstnanci-Spojené rakouské textilní závody. Po roce 1918 se staly součástí Mautnerových textilních závodů. V období hospodářské krize v 30. letech však podnik jen živořil a provoz byl v roce 1936 zastaven. Na podzim následujícího roku koupil budovy přádelny s vybavením a okolními pozemky továrník Ing. František Janeček. Ten se zasloužil o velký rozmach Týnce a již v roce 1931 založil moderní slévárnu Metaz, Budovy přádelny přestavil, další objekty přistavil. V roce 1938 se v Brodcích začaly montovat osobní auta Jawa Minor, byly sem přesunuty i kanceláře a dílny slévárny, byla vybudována drátovna speciálních slitin a válcovna. Další rozvoj přerušila německá okupace i Janečkova smrt v roce 1941. Po 2. sv. válce se zde začaly vyrábět slavné motocykly značky JAWA.
Za bývalou továrnou můžeme buď přejít lávku přes Sázavu a výlet ukončit na nádraží v Týnci, celá cesta je pak dlouhá asi 12 km. Ale je možné pokračovat podél řeky, připojit se k modré značce a dojít k historickému centru Týnce nad Sázavou. O památkách a dalších zajímavostech města se dočtete v v Toulkách Týnec - Vlčí rokle - Prosečnice. V zajímavých odkazech jsou uvedeny další informace vybrané z kronik. Vlakové nádraží je od historického centra jen necelý kilometr, celá trasa delší procházky je dlouhá asi 14 km. Prohlídka zříceniny Zbořený Kostelec a okolí je fyzicky náročnější, ale určitě stojí za námahu, nejen pro krásný výhled na řeku i blízké okolí.
Použité zdroje:
Pod Blaníkem, Podblanické ekocentrum ČSOP a Muzeum Podblanicka, č. 2 2011
Pleva, František. Sázava milovaná. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. 293-305 s.
Durdík, Tomáš: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Praha: Agentura Pankrác, 2000
Durdík, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů: Praha: Libri 1999
Umělecké památky Čech.: 2.K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s.
Týnec nad Sázavou k historickým kořenům města: Týnec nad Sázavou: 2006, 68 s.
www.pamatkovykatalog.cz/hrad-zboreny-kostelec-zricenina-a-archeologicke-stopy-2169501
www.ekovlacekbenesov.cz
Zajímavé odkazy:
Pod Blaníkem 2011/2:
Ledce
Na místě nynějšího ledeckého dvora, u rybníka, stávala gotická tvrz. Rybníky se v okolí tvrze rozprostíraly tři. Pod hrází třetího rybníka stálo sídlo ledeckých pánů, a to na vyvýšenině, která vznikla tím, že při kopání příkopů kolem tvrze byla hlína kupena na tvrziště. Vyhloubený příkop spojoval první a třetí rybník. V době nebezpečí se příkop naplnil vodou a celé okolí tvrze bylo zatopeno. Tvrz tak zajišťovala bezpečí místním obyvatelům. Jako vlastníci se připomínají bratři Bohuněk, Vilém a Baltazar. Od nich koupil Ledce Přísňák z Poříčí, místopísař. Ke koupi došlo před rokem 1373. Rod Přísňáků držel v letech 1359–1386 i část Pyšel. V roce 1454, po smrti kněze Václava Přísňáka, byla tvrz provolána za odúmrť. Získal ji Zdeněk Kostka z Postupic a připojil ji ke svému panství. Někdy na konci 15. století se tvrz jako opuštěná rozpadá. V době třicetileté války byla ledecká osada vypálena a obyvatelé, kteří se nestačili ukrýt v okolních lesích, povražděni. Ves zůstala pustá a postupně zarůstala. V 18.století byla zabrána hraběcím rodem z Vrtby. Ti zde postavili nejnutnější budovy a osadili je familianty. Jednalo se o zaměstnanecké družstvo složené z několika nemajetných rodin, které dostaly do užívání nejen půdu, ale i dobytek. Rodiny bydlely v jedné místnosti. V Ledcích to mohlo být čtyři až pět rodin. Polní práce konaly společně a v naturáliích odváděly daně. O skromný přebytek po odvedení daní se dělily. V roce 1828 byly Ledce pronajaty jistému Špálovi, po něm v letech 1840–1852 hospodařil na ledeckém statku nájemce Málek. Po skončení nájemné doby Málek z Ledců odchází.
Pozemky jsou tak v hrozném stavu, že se dlouho nenašel nový nájemce. Situaci mění až Lobkovicové, kteří v letech 1830–1887 vlastnili nedaleké Konopiště. Do ledeckého dvora dosadili polesného Karla Hakra. Jeho zásluhou byl ledecký dvůr zbaven největších nedostatků a v padesátých letech 19. století pronajat panu Urbanidesovi. Ten na ledeckém dvoře hospodařil poměrně dobře. V roce 1846 byl v prostoru tvrziště proveden průzkum. O jeho výsledcích se zmiňuje Antonín Norbert Vlasák v citovaném díle: „Když se před lety na tom místě kopáním pátralo, přišlo se na základy pevné věže, i nalezeny při té příležitosti rozličné starožitnosti, totiž stříbrný groš s nápisem: Carolus primus Dei gracia rex Bohemiae, štítky a hroty oštěpů, kamenné okenní obložení gotického tvaru, střepy hliněných nádob dílem hladkých, dílem ozdobených a jiné.“ Konopiště od Lobkoviců zakoupil v roce 1887 František Ferdinand d‘ Este. Ten prodal levně ledecký a poříčský dvůr Josefu Vaništovi, léčiteli. Byl známý svým uměním léčit zvířata. V prosinci 1905 zemřel, na dvoře o rozloze 70 ha výměry začal hospodařit s vdovou její desetiletý syn. V roce 1948 byl ledecký statek Vaništovům zabaven, kostel byl vystěhován, byl volně přístupný, postupně chátral, poškozenou střechou do interiéru zatékalo. Po roce 1989 Vaništovi získali statek zpět. Později bylo založeno Sdružení Ledce, které zdárně usiluje o opravu kostela. Byla opravena střecha a interiér kostela je využíván jako koncertní, popřípadě divadelní prostor.
výpis z kronik týkající se továrního areálu v Brodcích:
1912 Brodeckou přádelnu bavlny vlastnila rodina Kufflerova a továrna byla začleněna do koncernu Spojené rakouské textilní závody (Vereinigte österreichische Textilwerke). Koncern začal skupovat pozemky a nemovitosti v katastru obce Pecerady.
1914-18 Brodecká přádelna z nedostatku dovozu bavlny začala spřádat papír dovážený ze Švédska. Vyráběly se z něho – slamníky, pytlovina, motouz, pracovní obleky, vojenské přikrývky, …
1918 Byl zastaven provoz brodecké přádelny.
1919 Spojené rakouské textilní závody prodaly továrnu v Brodcích Mautnerovým textilním závodům se sídlem v Rožmberku.
1920 Dne 10. 6. se brodecká přádelna stala součástí rakouského koncernu Österreichische Textilwerka A. G. Vormals Isaac Mautner u. Solm (Issac Mautnerund Sohn s ústředím ve Vídni), který však záhy přemístil své ředitelství na území Československa a přádelnu začlenil do Textilních Mautnerových závodů a. s. na Smíchově.
1920 Mautnerovy textilní závody se sídlem v Rožmberku, majitelé textilních závodů v Brodcích, se přejmenovaly na a. s. Izák Mautner – Smíchov. Od července je pak továrna/přádelna vedena jako České Mautnerovy textilní závody Brodce.
1921 V listopadu podalo 460 dělníků brodecké přádelny cestou sociálně demokratického Svazu textilních dělníků v Praze požadavky na majitele továrna se zvýšením mezd.
1923 V dubnu byly dokončeny opravy a přestavba přádelny na Brodcích (oprava jezu, strojů, nové turbíny)
V brodecké přádelně byly v provozu 3 barvicí stroje firmy Obermaier, odstředivka, bělící kádě a sušárna typu Schild a nová výkonnější turbína. Denně se barvilo 1800 kg bavlny. Dělníci si zřídili podpůrný fond dělnictva.
1929 V brodecké přádelně se utkalo 1 257 159 kg režné i barevné příze, zboží se vyváželo do Polska, Urugwaye, Dánska, Litevska, Lotyšska, Norska, Argentiny, Švédska, Jugoslávie, Rakouska, Maďarska, Švýcarska, Turecka, Nizozemí, Finska, Bulharska a Německa. Spřádací stroje měly 37 000 vřeten.
1930 Textilní továrnu/přádelnu v Brodcích převzala Živnobanka.
Propouští se v brodecké přádelně, obec Týnec nabídla firmě Sellier a Bellot, která uvažovala o odchodu z Prahy, aby se přemístila do Týnce, vybrána však byla Vlašim.
1931 V červenci byla dokončena stavba slévárny Ing. Janečka v Týnci nad Sázavou (3 650 m2 zastavěné plochy, 4 naftové a 1 elektrická pec, výroba slitin hořčíku, mědi a hliníku pro motocykly, letadla, automobily, textilní stroje, kinematografická a zvuková kinematografická zařízení. V září Ing. Janeček oznámil Okresnímu úřadu v Benešově, že v Týnci zřídil svoji pobočku pražského závodu (do tohoto roku bylo vyrobeno něco málo přes 1 000 ks motocyklů JAWA 500 OHV)
1932 Dne 1. 3. byla zapsána do obchodního rejstříku u krajského soudu v Táboře slévárna Ing. Janečka v Týnci, byl představen „nejlepší stroj za málo peněz“ což byla licenční 175 JAWA Villiers, v tomto roce bylo vyrobeno více jak 3 000 ks těchto motocyklů.
1933 V Týnci se v letech 1933 až 1934 smontovalo 1 002 kusů lidového vozu Jawa 700 (licence DKW Meisterklasse).
1934 Od tohoto roku se montují v Týnci automobily JAWA 700 (název JAWA – JAneček – WAnderer, licenční DKW 701 Mesterklasse).
1936 Dne 31. 10. byla zavřena přádelna na Brodcích, provoz byl přemístěn do Náchoda. O koupi podniku projevila zájem firma Fingerhut a spol. v Podmoklech (výroba krepu a krajek).
K 31. 12. zanikla textilní továrna (přádelna a barvírna) v Brodcích, bylo to v důsledku krize, celosvětové hospodářské krize. Stroje byly demontovány a přestěhovány blíže ke zdrojům surovin do Brazílie a Argentiny.
1937 V květnu byla uzavřena kupní smlouva na přádelnu na Brodcích, firma Fingerhut a spol. v Podmoklech (výroba krepu a krajek) zaplatila cenu 2 750 000 Kč. Podepsanou smlouvu však zrušila (důvod – nefunkční turbíny, …). Nakonec přádelnu koupil na konci roku Ing. Janeček za 2 mil. Kč.
Ing. Janeček začal vyrábět automobil Jawa Minor vlastní konstrukce (karoserie se vyráběla v továrně jeho syna Františka Karla v Kvasinách na panství Solnice, montovalo se v týnecké slévárně).
V prosinci (po 15. 12.) převzal budovy bývalé přádelny pražský průmyslník Ing. František Janeček (trhová smlouva ze dne 18. 7. 1938, cena 2 mil. Kč). Po přestavbě byly v novém závodě montovány automobily Jawa Minor, karoserie se vyráběly v Kvasinách a po dráze se převážely do Týnce nad Sázavou/ Brodce.
1938 Ještě před válkou se do bývalé brodecké přádelny stěhuje výroba všeho, co nesouvisí se slévárenstvím v týneckém závodě Ing. Janečka (elektrotechnická výroba, vojenská výroba a automobilová výroba). Ing. Janeček obdržel čestný doktorát ČVUT a byl jedním z kandidátů na poválečného prezidenta pomnichovského Československa.
1939 Již v dubnu musela Jawa Brodce pracovat pro vojenské účely a v dílnách se vyráběly letecké součásti a motory pro generátory.
1941 Dne 28. 2. přesunul Ing. Janeček montáž automobilů, mechanické dílny a kanceláře ze slévárny v Týnci na Brodce.
1941 Dne 4. 6. zemřel ve svém pražském závodě Ing. František Janeček
1943 Od 1.4. ztratil Týnec nad Sázavou levý břeh řeky Sázavy na základě vyhlášky o vystěhování z r.1942 Stěhovat se však nemuseli živnostníci a dělníci z JAWY. Levý břeh se stal majetkem německé říše a lidé, na něž bydlící platily nájemné SS Standartverwaltungu v Benešově.
1945 Po válce se v Jawa Brodce, po znárodnění název „Závody 9. května“, rozběhla výroba předválečných typů motocyklů u dílů utajených před Němci a z dílů nově vyrobených.
1946 Na výstavě v Paříži se poprvé představil motocykl – dvoudobá Jawa 250 vyráběná v Brodcích, zvaná „pérák“, vyráběla se i s motorem o obsahu 350 ccm. Řada technických prvků byla kopírována firmami Derbi, Adler, Triumph GB.
1952 Jawa Brodce začala vyrábět motocykl Jawa 500 OHC se čtyřdobým motorem.
1954 Výroba motocyklů JAWA tzv. „pérák“ byla postupně nahrazována motocykly JAWA tzv. „kývačkami“
1967 N. p. JAWA Týnec nad Sázavou vyráběl ročně 80 tisíc motocyklů (45 tisíc se vyváželo do Sovětského svazu).
1971 Řešilo se umístění nového provozu n. p. JAWA – Týnec na poli na druhé straně proti továrně či Benešov. Vyhrál Benešov, kde byla v Černém lese zahájena výstavba nové galvanizovny za 90 mil. Kč (v Benešově bylo nutné zvýšit podíl dělnické třídy).
Nedostatek pracovníků n. p. JAWA řešil dovozem pracovní síly z Vietnamu, děvčat z Polska a nakonec i Kubánců. Motocykl model „JAWA Supersport Tatoušek“ se stal v tomto roce nejlepším československým, strojírenským výrobkem. Architekt Tatoušek získal ocenění za jeho architektonické řešení. Výroba byla však neefektivní a model byl stažen z výroby.