Vyjdeme od vlakového nádraží v Týnci po modré turistické značce. Na rozcestí pod Holým vrchem odbočíme na červenou turistickou značku a po chvíli se ocitneme pod romantickou zříceninou hradu nazývaného původně Kostelec nad Sázavou. Zřícenina leží na ostrožně nad soutokem Kamenického potoka a Sázavy. Hrad založil na konci 13.století nejspíše král Václav II. jako náhradu za zřejmě zastavený hrad v Týnci nad Sázavou. První zmínka o hradu pochází z roku 1342. Majitelé se často střídali. V letech 1443-1449 ho držel loupeživý Kuneš Rozkoš z Dubé. Zdeněk Konopišťský ze Šternberka hrad v roce 1450 dobyl a nechal upravit na vojenský opěrný bod. Protože se později postavil proti králi Jiřímu Poděbradskému, královské vojsko hrad oblehlo, v roce 1467 dobylo pak byl záměrně zbořen. Odtud tedy pochází pojmenování Zbořený Kostelec.
V jihozápadní části jádra stával vysoký palác podepřený opěráky, kromě nádvorní zdi se však nezachoval. Druhý palác na severní straně je nejzachovalejší částí hradu. Spodní část hradu obklopovala hradní jádro ze tří stran. Dochovaná vstupní brána se zbytky konstrukcí padacího mostu a sedátek pochází z doby Kuneše Rozkoše z Dubé. Ten nechal postavit i okrouhlou věž na skále nad řekou a vybudovat vnější val. Nejstarší stavební fáze je nejméně poznaná, patří k ní jen východní hradba. Zbytky činnosti obléhatelů se dochovaly na dvou místech. Před vnější hranou příkopu severovýchodně od hradu, a také na návrší severozápadně od hradu. Hrad i obléhací práce patří k cenným hradním lokalitám.
Zříceninu v roce 1832 navštívil a namaloval básník Karel Hynek Mácha. Z nedalekého Týnce nad Sázavou pocházela jeho první velká láska Marie Stichová - Márinka. V srpnu 1832 byl Mácha v Benešově na návštěvě u svého spolužáka. V srpnu přednesl projev na vlasteneckém odpoledni a zahrál si také v divadelní hře Čech a Němec. Jeho partnerkou na jevišti byla právě Márinka. Vzdělaná vlastenka Máchu zaujala a básník se do ní zamiloval. Její otec Jan Stich sloužil jako konopišťský fořt na hájovně Želetinka, kde bydleli. Mácha tam za ní docházel, z Prahy jí pak posílal verše a dopisy. Márinka inspirovala Máchu k napsání povídky Márinka a dvou básní, které uveřejnil pod názvem Pomněnky sázavské. V roce 1990 došlo na zalesněném suťovém vrchu Čížov a strmých skalách kolem zříceniny k vyhlášení Přírodní rezervace Čížov. Důvodem je ochrana květnatých bučin a habřin, kde se vyskytuje např. kokořík vonný, medovník meduňkolistý, okrotice dlouholistá a kapradina pérovník pštrosí. Rozloha rezervace má výměru téměř 60 ha.
Pokračujeme po červené značce podél řeky Sázavy směrem na Nespeky. Po chvíli dojdeme do osady Ledce, kde se nachází kostel a velký statek. To je vše, co se zachovalo ze středověké vesnice. Místo ale bylo pravděpodobně osídleno již v mladší době bronzové. Ve 30. letech 19. století byly na poli zvaném U Kovárny nalezeny střepy dokládající pohřeb z období lidu popelnicových polí. První zmínka o vsi pochází z roku 1345. Ledce se ve 14. století staly centrem oblasti. Poblíž statku, který byl poplužním dvorem, stávala až do třicetileté války tvrz, sídlo vladyků z Ledce, která se poprvé připomíná v roce 1352. Kostel sv. Bartoloměje, doložený jako farní v roce 1360, byl postaven kolem poloviny 13. století. Současná stavba nese znaky slohu pozdně románského a raně gotického. Kamenná stavba na obdélníkovém půdorysu má klenuté kněžiště a loď s plochým stropem. V jižní straně kostela se nachází cenný gotický hrotitý profilovaný portál s bobulemi. Většina autorů se přikláněla k názoru, že je kostel možno považovat za raně gotický
Ovšem nedávné průzkumy přinesly nečekané závěry. Původní kostel byl nejspíše dřevěný. Ves zřejmě za husitských válek, nejpozději za války třicetileté zanikla. Zůstal jen hospodářský dvůr, který patrně vznikl na místě tvrze. Zděný kostel vznikl nejspíše v první třetině 16. století. Přestavba snad proběhla v roce 1650. Podstatné je, že byly použity románské i gotické architektonické články a značné množství stavebního materiálu, které mohly být převezeny z hradu Zbořený Kostelec, ze Sázavského kláštera, případně i z obou lokalit. Středověké prvky byly vytesány minimálně ze sedmi různých druhů kamene a evidentně pocházejí z různých dob. V roce 1736 byla zřejmě přistavěna věž. Dnešní podobu kostel získal v roce 1902, kdy došlo ke zvýšení věže, zvětšení oken, úpravě portálu a dalších kamenných článků i přístavbě márnice. Kostel pak dlouho chátral, ale v roce 2000 vzniklo Sdružení Ledce s hlavním cílem obnovy kostela a ohradní zdi.
Stejnou cestou se vrátíme ke zřícenině hradu. Přejdeme po moderní lávce přes Sázavu do vesnice Zbořený Kostelec a pokračujeme po silnici podél řeky k Brodcům, dnes místní části Týnce. Míjíme zajímavou mohutnou budovu, původně přádelnu bavlny, dnes továrnu vyrábějící motocykly značky JAWA. Ovšem původně stával na tomto místě mlýn, poprvé zmiňovaný již v roce 1443. Patřil i s celou vsí do majetku hradu Kostelec. V mohutné budově a přilehlém areálu je dodnes továrna vyrábějící motocykly značky JAWA, předtím šlo o významnou přádelnu bavlny. Tzv. Mautnerova přádelna byla postavena na místě mlýna pražským podnikatelem Jakubem Wahlem. Do provozu byla uvedena v roce 1842. Patřila tehdy k největším v Čechách, po dvou letech již zaměstnávala 200 osob. Její výrobky vynikaly dobrou jakostí a měly dobré jméno. V roce 1912 to byl velkopodnik s 500 zaměstnanci-Spojené rakouské textilní závody. Po roce 1918 se staly součástí Mautnerových textilních závodů. V období hospodářské krize v 30. letech však podnik jen živořil a provoz byl v roce 1936 zastaven. Na podzim následujícího roku koupil budovy přádelny s vybavením a okolními pozemky továrník Ing. František Janeček. Ten se zasloužil o velký rozmach Týnce a již v roce 1931 založil moderní slévárnu Metaz. Budovy přádelny přestavil, další objekty přistavil. V roce 1938 se v Brodcích začaly montovat osobní auta Jawa Minor, byly sem přesunuty i kanceláře a dílny slévárny, byla vybudována drátovna speciálních slitin a válcovna. Další rozvoj přerušila německá okupace i Janečkova smrt v roce 1941. Po 2. sv. válce se zde začaly vyrábět slavné motocykly značky JAWA.
Za bývalou továrnou bychom mohli přejít lávku přes Sázavu a výlet ukončit na nádraží v Týnci. Ovšem nyní je tato lávka uzavřena, a tak nezbývá, než pokračovat podél řeky. Připojíme se na modrou značku a půjdeme přes historické centrum Týnce nad Sázavou. O památkách a dalších zajímavostech města se dočtete v Toulkách Týnec - Vlčí rokle - Prosečnice. V zajímavých odkazech jsou uvedeny další informace vybrané z kronik. Vlakové nádraží je od historického centra jen necelý kilometr, celá trasa delší procházky je dlouhá asi 14 km. Prohlídka zříceniny Zbořený Kostelec a okolí je fyzicky náročnější, ale určitě stojí za námahu, nejen pro krásný výhled na řeku i blízké okolí.
Mapka výletu:
Zajímavé odkazy:
www.pamatkovykatalog.cz
Farní kostel zmiňovaný od 60. let 14. století byl nejspíše dřevěný. Ves zřejmě zanikla, zůstal jen hospodářský dvůr, který patrně vznikl na místě tvrze. Zděný kostel byl zbudován zřejmě až v první třetině 16. století, tedy mnohem později, než se v literatuře uvádělo (z 13. století). Podstatné je, že zde byly použity románské i gotické architektonické články a značné množství stavebního materiálu, které mohly být převezeny z hradu Zbořený Kostelec, ze Sázavského kláštera, případně i z obou lokalit. Středověké prvky byly vytesány minimálně ze sedmi různých druhů kamene a evidentně pocházejí z různých dob. Přestavba kostela v Ledcích se pak uskutečnila zřejmě v roce 1650 a v roce 1736 mohla být přistavěna nižší věž. Dnešní podobu kostel získal v roce 1902 (zvýšení věže, okna, úprava portálu a dalších kamenných článků, přístavba márnice). V roce 2000 vzniklo Sdružení Ledce s hlavním cílem obnovy kostela a ohradní zdi.
Jednolodní obdélná stavba se zaobleným polygonálním presbytářem v šíři lodi, s hranolovou západní věží otevřenou v přízemí na jižní straně a s obdélnou sakristií na severní straně presbytáře. V koutě mezi lodí a sakristií je vestavěna márnice. Jádro stavby obíhá sokl z žulových kvádrů. V západní části jižního průčelí je v omítce vyškrábané grafiti trojpodlažní stavby. Na jižní straně lodi vyniká druhotně použitý středověký profilovaný portál s bobulkami. Vnitřek stavby je s trámovým zastropením s omítaným podhledem, podvěží a první patro věže sklenuto valeně s lunetami.
Pod Blaníkem 2011/2:
Ledce
Na místě nynějšího ledeckého dvora, u rybníka, stávala gotická tvrz. Rybníky se v okolí tvrze rozprostíraly tři. Pod hrází třetího rybníka stálo sídlo ledeckých pánů, a to na vyvýšenině, která vznikla tím, že při kopání příkopů kolem tvrze byla hlína kupena na tvrziště. Vyhloubený příkop spojoval první a třetí rybník. V době nebezpečí se příkop naplnil vodou a celé okolí tvrze bylo zatopeno. Tvrz tak zajišťovala bezpečí místním obyvatelům. Jako vlastníci se připomínají bratři Bohuněk, Vilém a Baltazar. Od nich koupil Ledce Přísňák z Poříčí, místopísař. Ke koupi došlo před rokem 1373. Rod Přísňáků držel v letech 1359–1386 i část Pyšel. V roce 1454, po smrti kněze Václava Přísňáka, byla tvrz provolána za odúmrť. Získal ji Zdeněk Kostka z Postupic a připojil ji ke svému panství. Někdy na konci 15. století se tvrz jako opuštěná rozpadá. V době třicetileté války byla ledecká osada vypálena a obyvatelé, kteří se nestačili ukrýt v okolních lesích, povražděni. Ves zůstala pustá a postupně zarůstala. V 18.století byla zabrána hraběcím rodem z Vrtby. Ti zde postavili nejnutnější budovy a osadili je familianty. Jednalo se o zaměstnanecké družstvo složené z několika nemajetných rodin, které dostaly do užívání nejen půdu, ale i dobytek. Rodiny bydlely v jedné místnosti. V Ledcích to mohlo být čtyři až pět rodin. Polní práce konaly společně a v naturáliích odváděly daně. O skromný přebytek po odvedení daní se dělily. V roce 1828 byly Ledce pronajaty jistému Špálovi, po něm v letech 1840–1852 hospodařil na ledeckém statku nájemce Málek. Po skončení nájemné doby Málek z Ledců odchází.
Pozemky jsou tak v hrozném stavu, že se dlouho nenašel nový nájemce. Situaci mění až Lobkovicové, kteří v letech 1830–1887 vlastnili nedaleké Konopiště. Do ledeckého dvora dosadili polesného Karla Hakra. Jeho zásluhou byl ledecký dvůr zbaven největších nedostatků a v padesátých letech 19. století pronajat panu Urbanidesovi. Ten na ledeckém dvoře hospodařil poměrně dobře. V roce 1846 byl v prostoru tvrziště proveden průzkum. O jeho výsledcích se zmiňuje Antonín Norbert Vlasák v citovaném díle: „Když se před lety na tom místě kopáním pátralo, přišlo se na základy pevné věže, i nalezeny při té příležitosti rozličné starožitnosti, totiž stříbrný groš s nápisem: Carolus primus Dei gracia rex Bohemiae, štítky a hroty oštěpů, kamenné okenní obložení gotického tvaru, střepy hliněných nádob dílem hladkých, dílem ozdobených a jiné.“ Konopiště od Lobkoviců zakoupil v roce 1887 František Ferdinand d‘ Este. Ten prodal levně ledecký a poříčský dvůr Josefu Vaništovi, léčiteli. Byl známý svým uměním léčit zvířata. V prosinci 1905 zemřel, na dvoře o rozloze 70 ha výměry začal hospodařit s vdovou její desetiletý syn. V roce 1948 byl ledecký statek Vaništovům zabaven, kostel byl vystěhován, byl volně přístupný, postupně chátral, poškozenou střechou do interiéru zatékalo. Po roce 1989 Vaništovi získali statek zpět. Později bylo založeno Sdružení Ledce, které zdárně usiluje o opravu kostela. Byla opravena střecha a interiér kostela je využíván jako koncertní, popřípadě divadelní prostor.
výpis z kronik týkající se továrního areálu v Brodcích:
1912 Brodeckou přádelnu bavlny vlastnila rodina Kufflerova a továrna byla začleněna do koncernu Spojené rakouské textilní závody (Vereinigte österreichische Textilwerke). Koncern začal skupovat pozemky a nemovitosti v katastru obce Pecerady.
1914-18 Brodecká přádelna z nedostatku dovozu bavlny začala spřádat papír dovážený ze Švédska. Vyráběly se z něho – slamníky, pytlovina, motouz, pracovní obleky, vojenské přikrývky, …
1918 Byl zastaven provoz brodecké přádelny.
1919 Spojené rakouské textilní závody prodaly továrnu v Brodcích Mautnerovým textilním závodům se sídlem v Rožmberku.
1920 Dne 10. 6. se brodecká přádelna stala součástí rakouského koncernu Österreichische Textilwerka A. G. Vormals Isaac Mautner u. Solm (Issac Mautnerund Sohn s ústředím ve Vídni), který však záhy přemístil své ředitelství na území Československa a přádelnu začlenil do Textilních Mautnerových závodů a. s. na Smíchově.
1920 Mautnerovy textilní závody se sídlem v Rožmberku, majitelé textilních závodů v Brodcích, se přejmenovaly na a. s. Izák Mautner – Smíchov. Od července je pak továrna/přádelna vedena jako České Mautnerovy textilní závody Brodce.
1921 V listopadu podalo 460 dělníků brodecké přádelny cestou sociálně demokratického Svazu textilních dělníků v Praze požadavky na majitele továrna se zvýšením mezd.
1923 V dubnu byly dokončeny opravy a přestavba přádelny na Brodcích (oprava jezu, strojů, nové turbíny)
V brodecké přádelně byly v provozu 3 barvicí stroje firmy Obermaier, odstředivka, bělící kádě a sušárna typu Schild a nová výkonnější turbína. Denně se barvilo 1800 kg bavlny. Dělníci si zřídili podpůrný fond dělnictva.
1929 V brodecké přádelně se utkalo 1 257 159 kg režné i barevné příze, zboží se vyváželo do Polska, Urugwaye, Dánska, Litevska, Lotyšska, Norska, Argentiny, Švédska, Jugoslávie, Rakouska, Maďarska, Švýcarska, Turecka, Nizozemí, Finska, Bulharska a Německa. Spřádací stroje měly 37 000 vřeten.
1930 Textilní továrnu/přádelnu v Brodcích převzala Živnobanka.
Propouští se v brodecké přádelně, obec Týnec nabídla firmě Sellier a Bellot, která uvažovala o odchodu z Prahy, aby se přemístila do Týnce, vybrána však byla Vlašim.
1931 V červenci byla dokončena stavba slévárny Ing. Janečka v Týnci nad Sázavou (3 650 m2 zastavěné plochy, 4 naftové a 1 elektrická pec, výroba slitin hořčíku, mědi a hliníku pro motocykly, letadla, automobily, textilní stroje, kinematografická a zvuková kinematografická zařízení. V září Ing. Janeček oznámil Okresnímu úřadu v Benešově, že v Týnci zřídil svoji pobočku pražského závodu (do tohoto roku bylo vyrobeno něco málo přes 1 000 ks motocyklů JAWA 500 OHV)
1932 Dne 1. 3. byla zapsána do obchodního rejstříku u krajského soudu v Táboře slévárna Ing. Janečka v Týnci, byl představen „nejlepší stroj za málo peněz“ což byla licenční 175 JAWA Villiers, v tomto roce bylo vyrobeno více jak 3 000 ks těchto motocyklů.
1933 V Týnci se v letech 1933 až 1934 smontovalo 1 002 kusů lidového vozu Jawa 700 (licence DKW Meisterklasse).
1934 Od tohoto roku se montují v Týnci automobily JAWA 700 (název JAWA – JAneček – WAnderer, licenční DKW 701 Mesterklasse).
1936 Dne 31. 10. byla zavřena přádelna na Brodcích, provoz byl přemístěn do Náchoda. O koupi podniku projevila zájem firma Fingerhut a spol. v Podmoklech (výroba krepu a krajek).
K 31. 12. zanikla textilní továrna (přádelna a barvírna) v Brodcích, bylo to v důsledku krize, celosvětové hospodářské krize. Stroje byly demontovány a přestěhovány blíže ke zdrojům surovin do Brazílie a Argentiny.
1937 V květnu byla uzavřena kupní smlouva na přádelnu na Brodcích, firma Fingerhut a spol. v Podmoklech (výroba krepu a krajek) zaplatila cenu 2 750 000 Kč. Podepsanou smlouvu však zrušila (důvod – nefunkční turbíny, …). Nakonec přádelnu koupil na konci roku Ing. Janeček za 2 mil. Kč.
Ing. Janeček začal vyrábět automobil Jawa Minor vlastní konstrukce (karoserie se vyráběla v továrně jeho syna Františka Karla v Kvasinách na panství Solnice, montovalo se v týnecké slévárně).
V prosinci (po 15. 12.) převzal budovy bývalé přádelny pražský průmyslník Ing. František Janeček (trhová smlouva ze dne 18. 7. 1938, cena 2 mil. Kč). Po přestavbě byly v novém závodě montovány automobily Jawa Minor, karoserie se vyráběly v Kvasinách a po dráze se převážely do Týnce nad Sázavou/ Brodce.
1938 Ještě před válkou se do bývalé brodecké přádelny stěhuje výroba všeho, co nesouvisí se slévárenstvím v týneckém závodě Ing. Janečka (elektrotechnická výroba, vojenská výroba a automobilová výroba). Ing. Janeček obdržel čestný doktorát ČVUT a byl jedním z kandidátů na poválečného prezidenta pomnichovského Československa.
1939 Již v dubnu musela Jawa Brodce pracovat pro vojenské účely a v dílnách se vyráběly letecké součásti a motory pro generátory.
1941 Dne 28. 2. přesunul Ing. Janeček montáž automobilů, mechanické dílny a kanceláře ze slévárny v Týnci na Brodce.
1941 Dne 4. 6. zemřel ve svém pražském závodě Ing. František Janeček
1943 Od 1.4. ztratil Týnec nad Sázavou levý břeh řeky Sázavy na základě vyhlášky o vystěhování z r.1942 Stěhovat se však nemuseli živnostníci a dělníci z JAWY. Levý břeh se stal majetkem německé říše a lidé, na něž bydlící platily nájemné SS Standartverwaltungu v Benešově.
1945 Po válce se v Jawa Brodce, po znárodnění název „Závody 9. května“, rozběhla výroba předválečných typů motocyklů u dílů utajených před Němci a z dílů nově vyrobených.
1946 Na výstavě v Paříži se poprvé představil motocykl – dvoudobá Jawa 250 vyráběná v Brodcích, zvaná „pérák“, vyráběla se i s motorem o obsahu 350 ccm. Řada technických prvků byla kopírována firmami Derbi, Adler, Triumph GB.
1952 Jawa Brodce začala vyrábět motocykl Jawa 500 OHC se čtyřdobým motorem.
1954 Výroba motocyklů JAWA tzv. „pérák“ byla postupně nahrazována motocykly JAWA tzv. „kývačkami“
1967 N. p. JAWA Týnec nad Sázavou vyráběl ročně 80 tisíc motocyklů (45 tisíc se vyváželo do Sovětského svazu).
1971 Řešilo se umístění nového provozu n. p. JAWA – Týnec na poli na druhé straně proti továrně či Benešov. Vyhrál Benešov, kde byla v Černém lese zahájena výstavba nové galvanizovny za 90 mil. Kč (v Benešově bylo nutné zvýšit podíl dělnické třídy).
Nedostatek pracovníků n. p. JAWA řešil dovozem pracovní síly z Vietnamu, děvčat z Polska a nakonec i Kubánců. Motocykl model „JAWA Supersport Tatoušek“ se stal v tomto roce nejlepším československým, strojírenským výrobkem. Architekt Tatoušek získal ocenění za jeho architektonické řešení. Výroba byla však neefektivní a model byl stažen z výroby.
Použité zdroje:
Pod Blaníkem, Podblanické ekocentrum ČSOP a Muzeum Podblanicka, č. 2 2011
Pleva, František. Sázava milovaná. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2005. 293-305 s.
Durdík, Tomáš: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Praha: Agentura Pankrác, 2000
Durdík, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů: Praha: Libri 1999
Umělecké památky Čech.: 2.K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s.
Týnec nad Sázavou k historickým kořenům města: Týnec nad Sázavou: 2006, 68 s.
www.pamatkovykatalog.cz/hrad-zboreny-kostelec-zricenina-a-archeologicke-stopy-2169501
www.ekovlacekbenesov.cz