V Toulkách si prohlédneme historické zajímavosti města Trhový Štěpánov a podzimní přírodou dojdeme do Vlašimi.
Štěpánov, od roku 1912 Trhový Štěpánov, patří k nejstarším sídlům v oblasti. Jméno získal nejspíše od vladyky Štěpána, ovšem nedoloženého. V roce 1108 byl údajně Štěpánov zapsán jako majetek držitelů hradu Leštna nad Sázavou (Lštění). Před rokem 1126 se stal součástí biskupského majetku, zřejmě zde vznikl opevněný biskupský dvorec. Z roku 1235 se zachoval záznam o jeho prodeji Šternberkům. V roce 1250 se stal opět majetkem biskupů. Pražský biskup Tobiáš z Bechyně ho zřejmě již před rokem 1290 povýšil na městečko, protože se uvádí jako „tržní místo“. Konaly se zde významné trhy. Právě obchodování napomohlo jeho rozvoji. Zřejmě na konci 13. století bylo nedaleko Štěpánova, v blízkosti dnešní Černé skály u Panského (Ješova) mlýna, objeveno zlato. Do městečka přišlo 48 rodin německých horníků a významně se tak zvýšil počet obyvatel. Biskupský hrad vznikl zřejmě na počátku 14. století. V roce 1378 mělo městečko podle zápisů 4 mlýny, 8 sladoven a 21 krčem. Těžba zlata skončila v roce 1390 a horníci odešli. Po přestupu arcibiskupa Konráda z Vechty (1413-1431) k husitství se stal Štěpánov světským majetkem. Husitští kněží zde působili v letech 1421-1624. Hrad byl oporou husitského hnutí v kraji. Císař Zikmund daroval Štěpánov v roce 1436 Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lipnici, sídlícímu ve Vlašimi. Majitelé se poté často střídali. Měšťané na císaři Rudolfu II. vymohli, aby městečko mohli koupit, a to se tak na několik let stalo svobodným. Ale kvůli zadlužení krátce nato žádalo císaře, aby ho opět prodal. Majitelem se tak v roce 1596 stal Petr Karel Holický ze Šternberka. Třicetiletá válka a hladomory přinesly úpadek, i když městečko zřejmě vypáleno nebylo. V Berní rule se uvádí z 58 domů jen 9 pustých. V roce 1664 prodal Jiří Holický Štěpánov rytíři Ignáci Gottfriedovi (Bohumírovi) Houssonu. Ten nechal v prostoru zřícenin hradu vystavět honosný raně barokní zámek. V roce 1741 vypukl ve městečku velký požár, shořel zámek a 40 domů. Ale Auersperkové, kteří městečko drželi, o obnovení zámku nestáli. Došlo k postupnému zastavění prostoru. Díky nárůstu výstavby se výrazně zmenšila i plocha náměstí. V roce 1843 stálo ve Štěpánově 209 domů, v nichž žilo 1318 obyvatel. V roce 1854 je Štěpánov uveden jako město. Další velký požár, který zničil 21 domů, ho postihl v roce 1865. Další rozvoj města však pro odlehlost nepokračoval. Nezměnila to ani výstavba lokální železniční trati z Vlašimi do Dolních Kralovic. Pravidelná přeprava osob i nákladů byla slavnostně zahájena v roce 1902. Z důvodu výstavby vodní nádrže Švihov (Želivka) došlo v roce 1974 ke zkrácení trati do Trhového Štěpánova. Pravidelná osobní doprava mezi Vlašimí a Trhovým Štěpánovem pak skončila v roce 2021. Historická struktura zajímavého města se zachovala bez větších zásahů. Do podoby náměstí ale rušivě zasáhla stavba nákupního centra a necitlivé úpravy fasád mnohých domů. Městem přestal být Trhový Štěpánov v roce 1954. Titul mu byl vrácen v roce 2007. Má historickou pečeť i městský znak, od roku 2001 také městský prapor.
Procházku zahájíme na štěpánovském náměstí. V jeho horní části stojí Pomník obětem 1. světové války odhalený v roce 1922. Projdeme kolem pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého. Tradičně pojatá socha světce na vysokém podstavci pochází zřejmě z konce 30. let 19. století. Budova Občanské záložny na náměstí z roku 1930 dnes slouží jako budova pošty. Nákupní středisko „Lípa“ vzniklo na místě domu poslední židovské rodiny. Spíše jako větší samoobsluha s prodejnou masa bylo otevřeno v roce 1986. V následujícím roce došlo k přístavbě budovy MNV a zdravotního střediska, ale až v roce 1992 k dokončení budovy. Ovšem zanedlouho k jejímu prodeji. Hrad ležel přibližně v prostoru zástavby v ulici V Zámku, vytyčené v podélné ose zámku. Hrad měl půdorys o rozměrech 54 x 49 metrů (jinde uvedeno 53x53). Kolem něj obíhal mohutný příkop. Vnitřní zástavba není bohužel známa. Pustý se zmiňuje v roce 1442, znovu pak v roce 1557. Před rokem 1664 začala zřejmě přestavba. Pak ale nechal nový majitel panství Ignác Gottfried z Houssonu vestavět do zřícenin hradu honosný raně barokní zámek se dvěma věžemi. Stavbu dokončila nejspíše v roce 1668 Ludmila Sparru. Kámen s touto datací a erbem dnes již zcela setřelým, pocházející údajně ze zámecké brány, najdeme zazděný do fasády domu č.26 nad městským úřadem. Popis z roku 1687 zmiňuje krásný nově vystavěný zámek s 15 pokoji, prostornou kapli Tří králů, kamennou věž vysokou asi 18 metrů, opatřenou hodinami. Obehnán byl hlubokým příkopem a zdí 2,5 m širokou a 7 metrů vysokou. Do zámku se vcházelo po zdvíhacím mostě branou s červenou věží. Zámek zničil v roce 1741 požár. Zříceniny byly z větší části rozebrány, plocha rozparcelována a zastavěna 17 domky, nejen po obvodu ale i uvnitř. Došlo tím k významnému narušení zřícenin významné památky. K dalšímu pak při výstavbě obchodního střediska. Původní obvodová hradba se dochovala přibližně ve třech čtvrtinách obvodu do výše 4 metrů. Od roku 1988 jsou zbytky hradu a zámku chráněny jako kulturní památka.
Na zatím nezjištěném místě v městečku ale stálo ještě jedno panské sídlo. Výslovně jako „sídlo rytířské“ se připomíná v roce 1664. Mělo dvůr, zahradu s besídkou a zděnou střelnici. Nechal si ho zřídit Jan Malovec z Malovic, který získal v roce 1575 polovinu města. Jan v něm sídlil i poté, když později koupil i druhou část města s hradem, který byl ovšem pustý. Kdy a za jakých okolností toto sídlo zaniklo, není známo. Snad šlo o místo, v němž dnes sídlí muzeum. Ten patří k nejstarším budovám města. Dnes opravená budova na náměstí s červenou fasádou se později stala majetkem rodu Holických ze Šternberka. Proto jeho štít zdobila šternberská osmicípá hvězda. V roce 2001 byla zahájena rekonstrukce. Výsledky průzkumu zařazují budovu mezi významné historické stavby středověkého Trhového Štěpánova. První část rekonstrukce skončila v roce 2003. Spolkový dům včetně zrekonstruované druhé části (muzea) byl slavnostně otevřen a veřejnosti zpřístupněn v roce 2011. Součástí je i výstavní síň rodáka, akademického malíře Josefa Tříšky (1885-1967). Akademický malíř a pedagog obci daroval několik obrazů. Zajímavostí je, že se jeho manželkou stala dcera Aloise Jiráska. Můžeme proto vidět i portrét tohoto významného a dříve oblíbeného spisovatele.
Auersperkové nechali postavit v letech 1780-1785 radnici. Tento mohutný dům s věžičkou v ulici pod muzeem ale již dlouho neslouží svému účelu. Ke kostelu lze z náměstí vstoupit barokní bránou. My projdeme kolem kříže, údajně vztyčeného na soklu pranýře. Míjíme velkou budovu původně měšťanské školy. Kostel svatého Bartoloměje vznikl ve 13. století v raně gotickém slohu. Za braniborských válek (1278-1283) nechal biskup Tobiáš z Bechyně kostel opevnit. Kamenná hradba kolem kostela sloužila k obraně obyvatel především právě před Branibory. V 1. polovině 14. století se stal kostel farním, došlo k vrcholně gotické přestavbě. Kolem roku 1704 pak proběhly barokní úpravy, výměna původních gotických oken a zvýšení lodi. V letech 1856-1859 nahradily horní dřevěnou část věže zdivo v novogotickém slohu s hrotitými štíty a jehlanová střecha. V roce 1972 vznikla okna se skleněnou mozaikou. Triumfální oblouk zdobí nástěnná malba ze 2. poloviny 14. století. Na jižní stěně kněžiště je gotický sanktuář, na severní malovaný znak z roku 1557, nad vstupem do sakristie erb Malovců z roku 1592. Hlavní oltář zhotovil v roce 1724 řezbář Jan Zelenka z Nesper, kazatelnu v roce 1737. Vpravo od oltáře stojí původní gotická křtitelnice. Do kostela se původně vstupovalo z jižní strany, kde je dnes kaple Božího hrobu. Dochoval se i původní gotický portál. Mohutná ohradní zeď má dvě branky s půlkruhovými portály. Východně od kostela stojí výklenková kaple, za zdí kříž. Některé části hradeb jsou již nahrazeny zdmi přiléhajících domů. Za pozornost určitě stojí i barokní fara s volutovým štítem.
Projdeme ulicemi Spojovací a Nádražní, kde se připojíme na zelenou turistickou značku. Pokračujeme po ní rovně až k železničnímu přejezdu. Za ním odbočíme vpravo a asi po 100 metrech přicházíme k márnici židovského hřbitova. Cenný areál je doložen od 17. století. Tradovaný údaj o koupi pozemku v roce 1438 nelze doložit. Hřbitov má podélný tvar, vstup ze západní a východní strany. U hlavního vstupu je umístěna pamětní deska s informacemi o hřbitově v letech 1989–1992 a rodině Dubových, vyvražděné za 2. světové války. Dochovalo se přibližně 300 stél, nejstarší pochází z roku 1711. V roce 1916 zde byl pohřben Alois Kraus, pradědeček spisovatele Františka R. Krause, v roce 1968 umístěno 90 nejcennějších náhrobků (od poloviny 17. století) ze hřbitova v Dolních Kralovicích. Od devadesátých let 20. století probíhá pravidelná údržba hřbitova. V roce 1991 došlo k opravě klasicistní márnice, v roce 1992 ke generální úpravě areálu. V roce 2005 pak ke vztyčení povalených náhrobků.
Vrátíme se k přejezdu a po zelené značce zpět k městu a po značce odbočíme vlevo k požární nádrži. Poblíž pod ní stály ještě v nedávné době budovy jednoho ze štěpánovských mlýnů. Tzv. Horní mlýn je doložen již v Berní rule, ke zboření došlo v roce 2014 při rozšiřování silnice k nádraží. Zbyl z něho pouze sklípek ve svahu. Poddanský mlýn podle mlynářů nazývaný Holub, Kotrč i Zemanův mlýn, před rokem 1840 se uvádí o dvou kolech se stoupou, v roce 1930 mlýn a pila. Pokračujeme po značce po cestě vedoucí podél zřetelného 1,3 km dlouhého mlýnského náhonu. Asi v polovině cesty do vesnice Rataje míjíme studánku sv. Anny, opravené a vysvěcené v roce 2011. Název vsi Rataje vznikl nejspíše ze staročeského slova „rataj“, tj. oráč. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1395. Původně zde ležel svobodný dvůr, pak ale šlo až do poloviny 19. století o ves poddanskou. Na odlišení nedalekých Rataj nad Sázavou, kterým se říkalo Rataje Hrazené, nesla označení Rataje Ovesné. Po husitských válkách se majitelé střídali, osada spadala do vlašimského, nebo kácovského panství. Od roku 1627 se Rataje staly trvalou součástí vlašimského panství. V roce 1774 došlo k rozdělení ratajského panského dvora mezi osadníky, vznikla řada drobných hospodářství. K vynucenému založení JZD došlo až na podzim v roce 1958. Zajímavostí je, že v letech 1957-59 byla na místě staré kamenné kapličky postavena nová kaple sv. Jana Nepomuckého. Uvnitř jsou umístěna dvě díla rodáka Františka Kupsy, lidového řezbáře (1896 – 1975), Blaničtí rytíři v hoře Velkém Blaníku a Betlém s jesličkami. Kaple je též na ratajské vlajce a ve znaku obce, který v roce 2001 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.
Dále vede cesta po zelené značce podél Boreckého potoka. Asi po 500 metrech od rozcestníku U břízek můžeme sejít ze značky po cestě doleva. Dojdeme do Ratajské ulice a tím se vyhneme chůzi podél rušné silnice od Pavlovic. A to jsme již ve Vlašimi, kde naše procházka dlouhá asi 11,5 km končí. Pokud půjdeme k Vlašimi dále po značce, vyjdeme u Vlasákovy ulice. Můžeme si prohlédnout blízký vlašimský židovský hřbitov, pokud máme chuť a síly, také nedaleký dvůr Čechov s památným dubem. Ve Vlašimi pak najdeme mnoho památek a dalších zajímavostí, kterým jsme se věnovali v předchozích Toulkách. Do Štěpánova se dopravíme autobusem z Vlašimi, o víkendech a svátcích od června do září lze využít i železnici, na které je udržován alespoň turistický provoz.
Výletní trasu je možné si prodloužit a dojít také na nedalekou rozhlednu Kalamajka. Věž Kalamajka je ze dřeva, kovu a betonu z r. 2021 o výšce téměř 26 m. Rozhledna je uzamčená, klíče jsou k zapůjčení v Trhovém Štěpánově nebo na některém ze šesti obecních úřadů v okolních obcích, nejlépe po telefonické dohodě. Na druhé mapce je delší trasa s odbočkou právě na rozhlednu a měří 20 km.
Mapka výletu:
Použité zdroje:
Vlček Jaromír, Trhový Štěpánov, 2005, Durdík Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri 1999
www.trhovystepanov.cz, wikipedia.cs, www.vodnimlyny.cz
Zajímavosti:
Biskup Tobiáš měl příznivý vliv na mladičkého krále Václava II. (1278-1305), jednak pečoval o lid a jeho vzdělání. Kaplanům uložil, aby chodili i do sousedních vesnic a učili lid číst a znát obsah Bible. Postavil se do opozice proti Ottovi Braniborskému, který byl poručníkem nezletilého krále Václava II. Spojil se proti němu s mnoha českými pány a současně hájil lid. Na mnoha místech, a rovněž okolo štěpánovského kostela, dal postavit opevnění. Tak vznikla i ve Štěpánově kamenná hradba s dvěma branami a sem se uchylovalo obyvatelstvo v dobách, kdy hrozilo nebezpečí. Původní dřevěnou tvrz-Štěpánovský dvůr, dal přestavět na kamenný hrad, kde sídlil purkrabí, který zodpovídal za biskupský majetek. Vybudované opevnění sloužilo k obraně nejen proti Braniborům, ale rovněž proti biskupovým odpůrcům, zvláště proti Budivojovi, synu Hroznaty z Úžic (u Uhlířských Janovic), kteří pustošili biskupské statky. Již v době povýšení Štěpánova na město zde byly významné trhy, a právě obchodování napomohlo k jeho rozkvětu a rozvoji.
V době vlády posledních Přemyslovců bylo nedaleko Štěpánova objeveno zlato. Došlo k tomu tak, že na základě Horního zákoníku vydaného roku 1249 králem Václavem I. zde konali průzkum Němci. Nejen zde, ale na celém Podblanicku. Zlato bylo objeveno v blízkosti dnešní Černé skály u Panského mlýna.
Židovská náboženská obec je ve Štěpánově doložena na počátku 18. století, žilo zde asi 10 rodin. Asi po roce 1890 se změnila na modlitební spolek, který zanikl po 1. světové válec. Drobná židovská čtvrť ležela v centru městečka (2 dlouhé trojdomky), další domy rozptýleny na různých místech. Poslední synagoga byla prostá jednopatrová budova s bytem v přízemí a modlitebním sálem v patře. V roce 1924 přestavěna na rodinný dům, zbořený po roce 1945.
Město mívalo jednoslovný název Štěpánov. Vlašimské okresní zastupitelstvo k němu připojovalo přívlastek u Vlašimě. To se zřejmě nelíbilo místním radním, a proto podali žádost na příslušné úřady, aby se město napříště jmenovalo Trhový Štěpánov, jak bývalo označováno ve starých listinách. Žádosti bylo vyhověno a tento název je užíván od 6. září 1912.