V dalším díle Toulek se projdeme krajinou Posázaví. Navštívíme městečko Rataje nad Sázavou a přes ves Talmberk se zříceninou hradu dojdeme do Samopší.
Z Čerčan se posázavskou lokálkou dopravíme do vlakové stanice Rataje nad Sázavou – zastávka. Po červené turistické značce vyjdeme podél řeky k městečku. Rataje leží na vysokém ostrohu obtékaném od severu Sázavou a od jihu a východu hluboko zaříznutým Živým potokem. Historické jádro působí klidně a starobyle, přestože je městečko známým letoviskem. První písemné zmínky pocházejí z roku 1156, uvádějí je jako místo hrazené a trhové. Ovšem osídlení je mnohem starší. Již v polovině 10. stoletíse zde rozkládalo zličské hraniční hradiště. Pro dataci dokládají mnohé archeologické nálezy získané při stavbě silnice u zámku v roce 1890. V místech současného zámku byl později vystaven hrad, podhradí se rozrůstala zemědělská vesnice. Také jméno Rataje pochází od praslovanského slova „ortaj“ a pozdějšího staročeského „rataj“, což je označení pro oráče, sedláka nebo čeledína. Ve středověku se nazývaly Rataje Hrazené.
Původní hrad měl čtvercový půdorys a dvoudílné uspořádání. Směrem k současnému náměstí leželo hospodářské předhradí. Na východní a západní straně hrad chránily hluboké příkopy, přístup umožňovala brána z předhradí. V roce 1312 získal Rataje od Jana Lucemburského Jindřich z Lipé, kterému je připisována proměna vsi v opevněné městečko a stavba obou hradů. V roce 1346 se již Rataje uvádějí jako městečko se dvěma hrady. Spodní hrad na ostrohu obtékaném Živým potokem. Má typickou bergfritové uspořádání. Čelo hradu za šíjovým příkopem tvoří rovná hradba s branou, hradba dále volně obtáčí okrouhlou volně stojící mohutnou útočištnou věž neboli bergfrit. Palác hradu se zaoblenými nárožími v zadní části si zachoval původní členění. Při bočních stranách nádvoří stávala provozní zástavba, jejíž zbytky včetně sklepů jsou zachovány na západní straně. V šedesátých letech 14. století se majiteli Ratají stali páni z Pirkštejna. Prvním z nich Jan z Pirkštejna pojmenoval spodní ratajský hrad Pirkštejn po starém rodovém sídle Sloupu (německy Bürgstein). Významným příslušníkem rodu byl Hynek Ptáček z Lipé a Pirkštejna, nejvyšší hofmistr a mincmistr Království českého, správce měst královských. Byl to významný politik doby husitské a poručník mladého Jiřího z Kunštátu, budoucího krále Jiřího z Poděbrad. Zemřel v roce 1444 a je pochován v rodinné hrobce v ratajském kostele. V roce 1447 městečko a oba hrady vyhořely. Pirkštejn byl až do 16. století hlavním residenčním sídlem panstva. Držitelé se střídali.
V roce 1528 koupil Rataje Ladislav Malešický z Černožic. Příslušníci rodu zavedli právo a zřízení městské, právo trhové a hrdelní, udělili městečku znak. Sídlem se stal horní hrad, který nechali na konci 16. století přestavět na renesanční zámek. Z této doby se dochovalo celé jižní křídlo s přízemní arkádou a pavlačí, jehož stěny zdobí psaníčková i ornamentální sgrafita. V předhradí byl zřízen pivovar. Pirkštejn, který byl omezen malou plochou skalního výběžku a neumožňoval rozšiřování, byl panstvem opuštěn. V roce 1627 vyplenili městečko, zámek i Pirkštejn vzbouření sedláci. V roce 1636 ho i s vydrancovaným městem získal nejvyšší zemský komorník a později nejvyšší zemský hofmistr Bedřich z Talmberka. Vilém František z Talmberka zahájil v roce 1656 podle italského architekta Andrea de Quarda obnovu města a přestavbu sídla na raně barokní zámek se zahradou. Stavba byla dokončena až v roce 1675, což dokládá nápis na desce nad mohutným vstupním portálem, ozdobený erbem Františka Maxmiliána z Talmberka a jeho ženy Evy Kustošové ze Zubří. Byla také postavena ohradní zeď a založena dlouhá alej mířící přímo ze zámku původně přes kamenný most směrem na východ do nové zámecké zahrady k letohrádku Sommerhof. Zámek tvoří tři křídla, v jižním renesančním křídle se nachází hlavní sál. Zachovány jsou zbytky sgrafit a okenních ostění. Křídlo se v přízemí otevírá směrem do dvora oblouky pilířových arkád, které nesou otevřenou chodbu v prvním patře. Zbývající dvě křídla jsou barokní s arkádami v přízemí a částečně v prvním patře. V severním křídle je zachováno gotické zdivo hradu. Zachovaly se části ohradní zdi kolem parku a panské zahrady a její zadní brána u budovy sokolovny. Velké náklady přinutily Jana Františka z Talmberka v roce 1712 panství prodat Kinškým z Vchynic. Ti založili z renesančních budov v bývalém předhradí pivovar a nechali upravit interiér zdejšího kostela. V letech 1713-1724 upravit opuštěný a chátrající Pirkštejn. Hradní palác na faru, bergfrit na zvonici, západní budovu hospodářské zázemí fary. Takto se cenná stavba zachovala dodnes. Za Kinských přestal být zámek stálým panským obydlím.
V roce 1764 koupila panství kněžna Marie Terezie Savojská, jejíž panování je označováno za zlatý věk Ratají. Slibný rozvoj byl však přerušen velkou morovou ranou v letech 1770 – 1772, kdy zde zemřelo přes 500 lidí. Panství získali Lichtenštejnové, za nich sloužil zámek jako sídlo správy panství a byty úředníků. V roce 1922 prodal Jan II. z Lichtenštejna zámek ratajské obci. Ta do něj umístila obecní úřad, poštu, četnickou stanice, školu, malé muzeum a knihovnu. V letech 1929-35 byly provedeny rozsáhlé úpravy prostranství západně od zámku. Byla zbořena část budov bývalého hospodářského dvora, zavezen příkop před zámkem a odstraněn kamenný most, který přes něj vedl. V roce 1940 došlo k odstranění mostu do zahrady zámku. Při pohledu z náměstí, si lze si všimnout hlavy na levém zámeckém komíně. Jde o maskaron, plastický zdobný motiv v podobě lidské tváře, který měl snad i chránit obyvatele zámku. Hlava je opředena několika pověstmi. Třeba, že je to kominík, který spadl do komína. Ratajské matky prý straší neposlušné děti, že na ně zavolají bábu z komína. V roce 2008 bylo v ratajském zámku otevřeno Muzeum středního Posázaví. Zaujme zámecká kaple sv. Mikuláše objevená během oprav, největší místnost zámku Rytířský sál a obnovené raně barokní krovy. Stálá expozice o historii Rataj a okolí je doplněna expozicí soukromé sbírky "Babiččiny kočárky" i expozicí Dřevorubeckého muzea. V půdních prostorách je umístěna sbírka "Život na vesnickém dvorku". V letech 2010 a 2011 proběhla 2. etapa rekonstrukce zámku.
Hrad Pirkštejn nebyl v následujících staletích zásadně upravován, zůstal téměř v původní podobě. Nedaleko se částečně dochovala i dolní městská brána. Na hradě Pirkštejn byly natáčeny úvodní scény pohádky Bajaja. Hrad vlastní církev, ale je přístupný jen při občasných kulturních akcích. Stejně jako dva hrady, existovaly v Ratajích kdysi dva kostely. Nejstarší byl zasvěcen sv. Mikuláši a stával od počátku 13. století u horního hradu, pravděpodobně v místech parčíku před hlavním zámeckým průčelím. K zániku došlo v průběhu 17. století, zřejmě v souvislosti s pokračováním obnovy města a se stavbou nového raně barokního kostela sv. Matouše, postaveného na místě stejnojmenného gotického kostela ze 14. století, který byl zbořen v roce 1675. Stavba proběhla v letech 1675-91. Čestné místo u oltáře zaujala hrobka pánů z Talmberka. Tabulka na jižní stěně kostela připomíná, že je zde pohřben Hynek Ptáček z Talmberka. Zachována byla i hrobka pánů z Lipé. Kostel představuje slohově čisté rané baroko. To platí i pro vnitřní vybavení kostela - hlavní a boční oltáře, mramorové sanktuárium, cínovou křtitelnici z roku 1685. Stavba je vyzdobena znaky pánů z Talmberka, jímž jsou dva stříbrné leknínové listy na červeném poli. Ve hřbitovní zdi směrem k silnici (do náměstí) je druhotně zazděný i gotický pískovcový znak pánů z Lipé. V 90. letech 20. století byly kostel i přilehlý hřbitov citlivě opraveny. Kaple svatého Antonína u silnice do Sázavy, otevřená, čtvercová stavba se štítem z konce 18. století. Malý pivovar knížete Liechtensteina byl pronajímán různým nájemcům, zanikl kolem roku 1890. Náměstí vévodí budova školy postavená v letech 1914-19 podle plánů stavitele A. Kozáka. Dnes v ní sídlí Městský úřad. Další dominantou je budova prvorepublikového hotelu Lutrýn postavená rodinou Lutrýnů. V letech 1954 - 1998 sloužil jako dětský domov. Natáčel se zde film Smutek paní Šnajderové (2008).
Projdeme zámkem podél ohradní zdi bývalé zámecké zahrady. Nedaleko od její zadní brány stojí budova sokolovny. Pochází z let 1927-28, ovšem pozdější úpravy jí stylově znehodnotily. Na nedalekém domě v Hlavní ulici č.119 je umístěna pamětní deska Zdeňka Němečka (1894-1957), významné kulturní a politické osobnosti. Tento český spisovatel, dramatik bojoval v legiích, v období první republiky pak pracoval jako diplomat na významných zahraničních zastupitelských úřadech. V roce 1948 emigroval do Kanady. Později v USA pracoval jako redaktor Svobodné Evropy.
V roce 1900 byla dokončena stavba železnice z Kolína do Ratají, o rok později do Ledečka a Čerčan. Železnice zpřístupnila celé údolí Sázavy. Okolí zaplavilo množství chat. Rataje se především v období první republiky staly známým letoviskem, byly nazývány „Perla Posázaví“. Městečko se zachovalo jako mimořádně cenný památkový celek. Od roku 2003 je historické jádro vyhlášeno městskou památkovou zónou. V roce 2006 byl obci vrácen status městyse.
Po prohlídce městečka se vrátíme k zámku na červenou značku a pokračujeme podél Sázavy až na okraj Ledečka. Zde zahneme po značce do lesa a vystoupáme až na velké rozcestí. I zde je vidět, jak smrkové lesy změnila kůrovcová kalamita, holiny sázavských strání působí apokalypticky. Na vrcholu nás potěší dvě zajímavé památky. Prvním je sloupek sv. Prokopa, který bohužel na sloupku chybí. Nedaleko je umístěna velká kamenná deska - Jubilejní památník knížete Jana II. z Lichtenštejna. Pokračujeme po značce dál a po chvíli dojdeme do vesnice Talmberk, nad kterou se vypíná zřícenina stejnojmenného hradu.
Na rozdíl od romantické zříceniny nepůsobí vesnice příliš utěšeně. Kaplička na návsi je utlačená sloupy elektrického vedení, přístup k hradu není dobře označen. Prohlídka zříceniny je omezená, cestičkou mezi domky a zahradami se dostaneme pouze k válcové věži s informační tabulí. A tak si zbytky hradu a zastavěný ostroh lépe prohlédneme z okolních silnic. Hrad je významným dokladem vrcholně gotického šlechtického sídla z 1. pol. 14. století, jde o bergfritový typ hradu s více věžemi. Poprvé je doložen v roce 1297, zmínkou o Vilémovi z Talmberka, pravděpodobně zakladateli hradu. Talmberkové ho drželi do druhé poloviny 15. století, pak se majitelé střídali. Pustý se uvádí k roku 1533. Obyvatelé podhradní vsi z něho postupně rozebírali kámen na stavby. Hlavně v průběhu 18. a 19. století si začali stavět svá obydlí i v hradním areálu a dva domky vestavěli do jeho jádra. V roce 1933 se zřítila část hlavní věže. S ohledem na bezpečnost domků pod hradem došlo k jejímu stržení do úrovně podlahy prvního patra, i stržení nádvorní strany zbytků paláce. Zbytky hradu byly konzervovány. Před jádrem hradu se na šíji rozkládalo předhradí, v němž bývalo umístěno hospodářské příslušenství hradu. I předhradí se úplně změnilo výstavbou domků. K opevnění hradu patřily i parkány na úbočích. Jádro hradu z lomového kamene odděloval od předhradí příkop. Na přístupové straně je umístěna brána a v nároží válcová věž do výšky přízemí, ve druhém částečně dochovaná menší podobná stavba. Proti čelní hradbě v jižní části areálu stával palác. Z něho se zachovala jen část vnějšího obvodového zdiva a sklep.
Pokračujeme dále po červené a po mírné stoupání nás vítají Mrchojedy. Na kraji leží rozlehlý neudržovaný areál místního JZD. Hned za ním mezi lipami uvidíme pískovcový smírčí kříž. Na čelní straně tušíme obrysy reliéfu bojovníka. Kříž původně souvisel buď s orientací anebo upozorňoval na nějakou tragickou událost. Zde ale není význam znám. Na malé návsi malebné vsi středověkého původu míjíme tzv. Dub u Navrátilů. Tento mohutný dub letní vysoký 27 m má obvod kmene 353 cm. Pokračujeme po málo frekventované silnici a tu již neopustíme, sejdeme až do Samopše k řece. Po červené značce bychom pokračovali do Sázavy, které se podrobně věnujeme v Toulkách Ledečko - Sázava. Vlaková zastávka je na druhém břehu Sázavy. K ní se dostaneme pouze přes lávku, na které je v současnosti vstup zakázán. Ovšem není nijak uzavřená, místní ji běžně užívají ani nevypadá nijak nebezpečně. A tak se lze z mostu pokochat pohledy na Sázavu. Jinak by zbývala jediná možnost, v těchto místech poměrně širokou řeku přeplavat. Dnešní trasa měří asi 11 km.
Mapka výletu:
Použité zdroje:
www.obecrataje.cz/mestys/historie/
www.hrady.cz/index.php?OID=1784
Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2011.
Poche, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech. 3. díl. Praha: Academia, 1980.
Zajímavosti:
Do okolí Ratají a jeho hradu je zasazena česká počítačová hra Kingdom Come: Deliverance. Děj se odehrává v českých zemích na začátku 15. století, v oblasti s městy Sázava, Rataje nad Sázavou a Stříbrná Skalice.