V Toulkách se vrátíme do blízkosti Blaníků. Prohlédneme si kdysi významné městečko Načeradec a zajímavou ves Pravonín. Uvidíme mnoho historických památek a projdeme se romantickou krajinou Podblanicka.
Do Načeradce se dopravíme autobusem. Městečko má malebnou polohu, pozoruhodné dějiny a vývoj osídlení. Vznik Načeradce přímo nesouvisel s louňovickým klášterem. K založení došlo již v 1. pol. 12. století. Ves s románským tribunovým kostelem a s ním spojeným feudálním sídlem (tvrzí) patřila zřejmě rodu Načeraticů. Tento rod s růží v erbu je připomínán již v r. 1126. Načeradec se stejně jako Louňovice, později Libouň a Pravonín staly centry osídlování přilehlé oblasti. První písemný doklad pochází z r. 1184. V r. 1252 se zmiňuje Vítek z Načeradce a z Krumlova z rodu Vítkovců. V r. 1278 se připomínají páni ze Šelmberka. Ve 14. století bylo panství rozděleno na tři části. Jedna část - Podolí, patřila pánům ze Šelmberka (znak kančí hlavy), druhá od první pol. 13. století do r. 1363 pánům z Vlašimi z rodu Janoviců (znak orlice), poté dalším majitelům. Třetí vlastnili místní vladykové rodu Vítkovců (znak růže), ale kde sídlili není dosud známo. V r. 1352 se poprvé zmiňuje fara. V r. 1365 městečko, přestože Načeradec jím byl nejspíše již na konci 13. století. V pol. 15. století došlo k připojení panství k Vlašimi, znovu se panství osamostatnilo v r. 1546. V r. 1555 se k Načeradci připojila sousední ves Olešná s tvrzí či dvorem.
Rozvoj městečka nastal ve druhé pol. 16. století za Dvořeckých z Olbramovic. Třicetiletou válkou ale velmi utrpělo. V r. 1620 bylo vyloupeno uherským vojskem, r. 1639 císařskými vojáky a r. 1645 po bitvě u Jankova nejspíše švédským vojskem. Ještě na počátku 18. století byla asi třetina Načeradce pustá a panská sídla nebyla využívána. V r. 1731 se stal majitelem panství František Josef Starhemberg, zasadil se o rozvoj městečka, nechal postavit barokní zámek. Vznikla radnice a měšťanské domy. V Tereziánském katastru jsou doloženy draslárna, koželužna a zrušený vrchnostenský mlýn. Rozvoj pokračoval až do pol. 19. století, počet obyvatel dosáhl 1500. Zastavil se po r. 1866, kdy vypukla prusko-rakouská válka. Do města byl zavlečen mor, následovalo období neúrody. Zřejmě na konci 19. století vznikla cihelna a lihovar, na počátku 20. století jsou zmiňovány pivovar, lihovar, 4 mlýny, 2 cihelny, nemocnice, chudobinec. Historické jádro Načeradce bylo v r. 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Obci v r. 2012 udělen status městyse. Znak zdobí věž s cimbuřím a vytaženou mříží, po jejích stranách zlaté klíče. K nejcennějším památkám patří tzv. Načeradský misál z konce 13. století, dokonce nejstarší dochovaná písemná památka na Benešovsku.
Kostel sv. Petra a Pavla postavený v románském slohu pochází asi z pol. 12. století. Z té doby se dochovala hranolová věž se sdruženým okénkem v úrovni 2. patra na východě a zdivo lodi. Z panské tribuny přístupné portálkem v úrovni patra se dochoval jen zbytek klenebního pole. Románskou apsidu nahradilo na konci 13. století gotické kněžiště. V té době došlo i k rozšíření lodi jižním směrem, v r. 1359 k přístavbě kaple Bolestné Panny Marie k jižní straně kněžiště, v r. 1365 kaple Všech svatých. Z té se dochovaly jen dvě konzolky v rozích. V r. 1898 došlo ke zvýšení věže a výměně jejích oken. V období baroka se významně změnil interiér. Z té doby se dochovalo kněžiště se sedilemi (sedátky) s tesaným erbovým štítem, naproti bohatě zdobený gotický sanktuář (výklenek na bohoslužebné nádoby). Významné jsou gotické nástěnné malby odkryté na jižní stěně presbytáře. Na venkovní severní stěně lodi si všimneme původních svorníků kleneb druhotně zazděných v 1. pol. 18. století. Jeden představuje pelikána krmícího mláďata, druhý kančí hlavu, znak pánů ze Šelmberka. Ve věži jsou umístěny dva zvony. Kostel chránila ve středověku mohutná zeď, vybudována za pánů ze Šelmberka, zbořená koncem 19. století. Nenápadná barokní budova fary (původně i děkanství) leží severovýchodně od kostela. Pochází z r. 1740. Ve 14. století zde ale stály dvě fary, což souviselo s majetkovými poměry městečka.
Špitál (klášterní hospic) je doložen před r. 1470. Útulek pro nemocné, přestárlé a chudé zde ale stával nejspíše již ve 14. století na místě dnešního čp. 122 U Modré Madony. Není doloženo jeho spojení klášterem premonstrátek z Louňovic, ani řád, který ho spravoval. Později se změnil v jeden z největších statků. Budova měla velký barokní štít s výklenkem se soškou Madony. Po necitlivém odstranění barokního štítu v 70. letech 20. století došlo k vyjmutí objektu z památkové ochrany. Zanedbanou stavbu se sice podařilo po r. 2000 zachránit, ale došlo k zásadní přestavbě. Tvrze se zmiňují dvě. Horní, doložená v r. 1250, stála v sousedství kostela. Někteří autoři považují kamennou zvonici za její pozůstatek. Tato věžovitá gotická stavba přiléhá k radnici. Spodní část z lomového zdiva je pozdně gotická, střední část po odskoku rovněž z lomového zdiva pochází kolem r. 1545, cihelná nástavba se stanovou střechou z přestavby r. 1818. V 15. století sloužilo přízemí zvonice jako skladiště soli. Na severní straně vidíme obdélníkový otvor, který mohl sloužit jako vstup na hradbu, na západní zdi obdélníkové okénko s pozdně gotickým dekorem a střílnové okénko. V kapsách pak zbytky trámů pavlače nebo ochozu. Masivní dubová stolice uvnitř věže nese velký zvon z r. 1512. Na rozích věže vidíme renesanční bosáž. Pravděpodobnější se zdá, že zvonice byla zbudována jako součást opevnění. A tvrz stála v blízkosti kostela vedle „Horního dvora“, který ležel podle tereziánského katastru v místech současného areálu východně od kostela.
Druhá, tzv. Dolní tvrz, se nacházela v místech dvora v údolí v části Podolí západně od centra Načeradce v dnešním hospodářském areálu. První zmínka pochází až z r. 1660. Po požáru městečka v r. 1661 došlo k její úpravě na špýchar. Poté, co v pol. 17. století přišli měšťané o právo vařit pivo, došlo ke zřízení panského pivovaru. V r. 1720 se zde zmiňuje zámek, v pol. 19. století lihovar. Špýchar byl zbořen v r. 1854, v r. 1865 postaven panský parní mlýn. Uhlí k provozu i pšenice na mletí se dovážely z Prahy, a tak se jeho provoz nevyplácel. Okolo r. 1870 se uvádí poplužní dvůr, ovčín a pivovar.
Radnice v severním čele náměstí byla přistavěna ke zvonici v r. 1543. V r. 1740 došlo k její velké barokní přestavbě. Na průčelí vidíme pamětní desku spisovatele Františka Jaromíra Rubeše, který zde žil v letech 1847-1850. V parčíku na náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1735, s erbem Deymů ze Stříteže (stříbrná husa na červeném poli na zeleném pahorku). Socha měla původně třístupňový podstavec, dnes překrytý navážkou. Až do počátku 20. století se u sochy nacházela kašna. Památník padlým odhalený v r. 1928, tvořilo původně sousoší lva a postavy francouzského legionáře. Kolem r. 1951 došlo k odstranění postavy vojáka, údajně označené za nevkusnou. Domy v centru jsou převážně klasicistního původu z 1. pol. 19. století, přestavované ve 2. pol. 19. století, vyskytují se však i domy starší, zejména barokní. Mezi mimořádně hodnotné usedlosti dokumentující maloměstskou až venkovskou architekturu patří zejména č.p. 5, 6, 13.
Barokní zámek nechal v r. 1734 postavit František Josef ze Starhembergu. Průčelí dělí hlavní římsa, ve středu je umístěn portál s postranními pilastry. Okna v přízemí zdobí nadokenní prohnuté římsy, okna v patře rámce a opět nadokenní římsy. V r. 1925 získala zámek Družina válečných poškozenců a zřídila zde sirotčinec (dětský domov). V 50. letech 20. století vzniklo státní výchovné zařízení. Vnitřní uspořádání bylo zcela změněno. Zámecká zahrada upravena ve 2. polovině 19. století na anglický park. V letech 1932-1964 v zámku žila a pracovala spisovatelka Hana Klenková, neteř prezidenta Edvarda Beneše.
Židovské osídlení je v Načeradci doloženo od 1. poloviny 16 století, náboženská obec však vznikla až v r. 1850. V r. 1895 se změnila v modlitební spolek a připojila k náboženské obci vlašimské. Spolek zanikl kolem r. 1919. Židovské domy netvořily sídelní okrsek, většina byla soustředěna v dnešní Vlašimské ulici vedoucí z náměstí k jihu. Synagogu najdeme v ulici Na Kačině blízko křižovatky s Vožickou ulicí. Prostá klasicistní budova s obytnou částí vznikla kolem r. 1880 na místě staré synagogy zničené požárem v r. 1850. V r. 1929 byla prodána, dnes se využívá jako skladiště. Židovský hřbitov založený ve 3. čtvrtině 17. století leží za městečkem nedaleko, najít lze i náhrobky z doby založení. Dojdeme k němu ulicí Na Kačině. Teprve nedávno byl zpřístupněn a došlo k odstranění náletů. Konečně se tedy této památce místu začíná dostávat řádné péče.
Asi 600 metrů od rybníčku Kačín při cestě na Louňovice stojí zděná kaplička zasvěcená Panně Marii. Vznikla patrně kolem poloviny 18. století. A asi 1 km od synagogy leží u silnice na Daměnice další zajímavá drobná sakrální stavba. Jednoduchá zděná kaplička sv. Judy Tadeáše se sedlovou stříškou pochází z 2. poloviny 18. století. Křížovou cestu nechal v r. 1738 postavit hrabě Josef ze Starhemberka. Vede z centra směrem na Holý vrch. Tvoří ji 13 zděných hranolových kapliček se stříškou a dvěma výklenky nad sebou. V 90. letech 20. století došlo k rekonstrukci. Cestu lemuje stará třešňová alej. Načeradec leží v území Chráněné krajinné oblasti Blaník, která byla vyhlášena 29.12. 1981. Je nejmenší CHKO v České republice s rozlohou 40,31 km².
Po trase cyklostezky 0069 se kolem rozlehlého a nevzhledného zemědělského areálu vydáme do Pravonína. Cestou se nabízejí krásné pohledy na panorama Blaníků, Načeradec. Od Pravonína i na vzdálenou „Českou Sibiř“, tedy Voticko a Miličínsko.
Založení Pravonína není spolehlivě doloženo, první písemná zmínka pochází až z r. 1352. Ves založil nejspíše příslušník nižší šlechty jménem Pravona, zmíněný v listině moravského markraběte Přemysla v r. 1239. Odpovídá tomu i datace stavby románské rotundy s panskou tribunou. Historici tak nejčastěji založení vsi kladou do 1. poloviny 13. století. V období 14. století drobná šlechta chudla a zřejmě i zde, podobně jako v nedaleké Libouni, došlo ke zřízení nápravy. Ves se tedy nejspíše od počátku 15. století až do zničení husity v r. 1420 stala majetkem louňovického kláštera. Majitelé panství se střídali, v r. 1547 ho koupil Jindřich Kekule ze Stradonic. Vznikla renesanční tvrz, dokončená v r. 1569. Dokladem je nález nadpražní části portálu s datací a erby zakladatele a jeho manželky Alžběty z Říčan. Jejich syn Václav Kekule se zasloužil o rozvoj panství. V r. 1616 se v Pravoníně zmiňuje vrchnostenský pivovar. Ves zcela vyplenili a vypálili nejspíše švédští vojáci hned po vítězné bitvě u Jankova 6.3.1645. Na počátku 18. století došlo k přestavbě tvrze na zámek. Kolem r. 1730 byla na místě jednoho ze zničených dvorů postavena první škola. Také v dalších stoletích se majitelé panství velmi často střídali. Znak obce tvoří částí erbu Kekulů ze Stradonic a na Pravoníně. Hříč jsou navzájem spojená pušťadla, což byly nástroje na pouštění žilou používané kdysi v lékařství, ale i ve vojenství.
Základ kostela svatého Jana Křtitele tvoří románská rotunda s hranolovou věží. Domněnka o pozdější dostavbě věže byla vyvrácena teprve nedávno. Ve vchodu do sakristie se dochovala výjimečná část původního vstupního portálu rotundy. Na panskou tribunu umístěnou ve zdivu věže se snad vstupovalo po kryté lávce přímo z tvrze (dvorce). Nebo byla tvrz umístěna poněkud dále, podobně jako v Libouni a na tribunu se přicházelo po schodišti přistavěném k věži. K velkým opravám kostela došlo po r. 1580 za Václava Kekule. Nechal nově zaklenout triumfální oblouk, dozdít zdivo apsidy do výše lodě, zhotovit nový krov a šindelovou střechu. Jeden z další z majitelů panství Jan Ignác hrabě Caretto-Millesimo v kostele umístil v r. 1724 rodinný obraz, kopii ikony Panny Marie Vladimirské. Obrazu byla přisuzována zázračná moc. Brzy se vyvinul silný mariánský kult, konaly se vyhlášené poutě. Ikona se nazývala Madonou Millesimovskou nebo Matičkou Pravonínskou. Před r. 1730 došlo k barokní přestavbě kostela, zahájení přístavby sínce. Vznikla sakristie s novou panskou tribunou, hudební kůr na kamenných sloupech. V r. 1734 musel zadlužený hrabě panství prodat a odvezl i „zázračný“ obraz. Přestože ho nahradila kopie, mariánský kult opadl. Vnitřní zařízení pochází z 2. poloviny 18. století. Novodobé jsou nástěnné malby ze života Krista. Varhany zhotovil v r. 1822 významný pravonínský varhanář Jeroným Wrabec, který stavěl a opravoval i další varhany v okolí i jinde v Čechách.
U kostela bylo v r. 1893 vysazeno 36 lip, většina z nich zůstala dodnes. Dotváří výjimečnou atmosféru celého místa. Nedaleko kostela stojí žulový památník padlým v první světové válce odhalený v r. 1931. V místech před zámkem stávala kašna již počátkem 16. století. Současná kamenná pochází z r. 1928. V r. 1939 byl dobudován rozvod vody po vsi do jednotlivých domů, kašna přestavěna na rezervoár. Při opravě v r. 2009 došlo k nálezu původního kamenného obložení a následně k obnovení kašny. Západně pod kostelem stála budova staré fary, zmíněná v r. 1352. Po r. 1624, kdy ji opustil poslední utrakvistický farář, byla opuštěna. V r. 1711 přivedl hrabě Jan Ignác Caretto Millesimo do Pravonína nového faráře. Daroval mu bývalý Kosovský dvůr a nechal postavit novou faru s hospodářským zázemím. Po r. 1949 zůstala fara neobsazena, budova upravena na byty a zázemí administrátora farnosti. Hospodářskou část využívalo místní JZD, které ji později přestavělo na chov vepřů. Dnes prázdná budova postupně chátrá. Lze jen doufat, že ji získá nový majitel a najde pro ni využití. Sousední budova mateřské školky sloužila původně jako škola. Dřevěnou stavbu nahradila v r. 1821 kamenná. K rozšíření původně jednotřídní na dvoutřídní došlo v r. 1884, k přístavbě patra v r. 1887.
Další cennou stavbou je zámek. Jeho východní křídlo tvoří původní kekulovská renesanční tvrz. Do návsi směřuje dlouhé reprezentativní průčelí. Při barokní přestavbě vznikla jednotně řešená fasáda, která v podstatě dala tvář dnešní podobě zámku. Průčelí má v přízemí pás bosáže, uprostřed a po stranách ho člení ploché výběžky s pilastry, sloupy s patkou a zdobnou hlavicí. Fasáda vrcholí bohatě profilovanou římsou. Středem průčelí prochází průjezd s bránou. Nad středním výstupkem průčelí s předstupujícím litinovým balkónem je štít, završený vikýřovým nástavcem s ciferníkem hodin. Štít zdobí barokní pískovcové sochy a vikýř mohutná váza. Sochy a hodinový stroj jsou v péči restaurátorů. Díky opadání mladších omítek vidíme zbytky sgrafitové výzdoby a mnoho dalších historických prvků z různých období. Prostory zámku byly po r. 1990 postupně opuštěny. Kvůli zanedbávané údržbě do budovy zatékalo, došlo ke zřícení části zdiva a narušení statiky. Doslova v poslední chvíli, až v r. 2020 byla zahájena záchrana zámku. Došlo k dočasnému zastřešení, statickému zajištění, dozdění zřícených částí budovy. Spolu s areálem kostela se jedná o nejvýznamnější architektonickou památku obce, což dokazuje řada rozlišitelných přestaveb. Dokládají proměny sídla od renesance přes baroko po přelom 19. a 20. století. Dochází k restaurování mnoha původních stavebních a uměleckých prvků zámku. Velkorysý projekt má navrátit mimořádně hodnotné památce původní podobu i poslání, nejen soukromé, ale i společenské využití. Chce navázat na kulturního ducha tohoto místa a kraje pro místní i příchozí. Později by mělo dojít i k obnově zámeckého parku, který v podstatě zanikl. Velkou část pohltil nevzhledný areál zemědělského družstva, zbytek dokonala nedostatečná péče.
Střed vesnice tvoří dlouhá náves s udržovanou kaštanovou alejí. Na křižovatce cest uprostřed návsi byla v r. 2019 umístěna dřevěná socha rytíře Václava Kekuleho ze Stradonic a na Pravoníně. Ovšem poněkud proporčně nevyvážená. Snad by se tento osvícený majitel panství nad svou podobou srdečně zasmál. V ulici ke Křížovu stojí bývalá synagoga, postavená asi v r. 1830. Po zániku místní židovské obce a prodeji budovy v r. 1923, byla využívána jako stodola, sklad i truhlářská dílna. Zchátralá, ale v jádru zcela zachovaná prostá budova s původní dispozici, má modlitební sál se zbytky výzdoby stěn, byt rabína, třídu židovské školy i černou kuchyni. Jde údajně o jedinou empírovou venkovskou synagogu v Čechách. V r. 2024 se podařil odkup této výjimečné památky a byl zahájen proces zapsání do Seznamu kulturních památek ČR. V brzké době dojde na odborné průzkumy a poté statické zajištění a postupnou rekonstrukci.
Židovští obyvatelé jsou zde doloženi od začátku 18. století. Místní židovský hřbitov, který sloužil i pro okolní obce, vznikl v letech 1735 až 1737. Leží se za na sever od vsí za zemědělským areálem. Lze ho najít nejlépe podle mapy. Do dnešní doby se zachovalo několik desítek náhrobků a jejich torz, z obřadní budovy jen zbytky zdí, ohradní zeď je také pobořena. Jeden z asi 60 dochovaných náhrobků patří Josefu Mahlerovi. Zjistili jsme, že mnohde uváděná informace je nepřesná. Nejde o dědečka známého slavného hudebního skladatele, ale o příbuzného z nedaleké Chmelné. Také prostor tohoto židovského hřbitova snad brzy projde rekonstrukcí a dočká se pravidelné údržby. Domek v sousedství hřbitova stojí na místě hospodářské usedlosti, která vznikla na místě bývalé panské sušárny. Drobná moderní vkusná stavba se zázemím a pečlivě udržované okolí, rybníček a prostor hřbitova tvoří velmi zajímavé a silné místo.
Místní křížová cesta vedla při cestě ze vsi na Malovidy a pak odbočila na nedaleké návrší s poutním místem Kalvárie. Měla podobu kamenných sloupků s horní kapličkou s mělkou nikou pro pašijový obrázek. Nejprve stálo deset, později čtrnáct zastavení, zachytila je mapa II. vojenského mapování. Dochovaly se dva sloupky při výjezdu ze vsi. Na vrchu zvaném Kalvárie stály tři kovové kříže na kamenných soklech. Z nich se na místě dochovala dvě torza, třetí opravený kříž byl přenesen do obce Tisek jihovýchodně od Pravonína.
Poblíž Kalvárie stojí výklenková kaplička se sochou svatého Jana Nepomuckého z 1. pol. 18.století.
Musíme zmínit i výjimečnou novodobou stavbu. V r. 2021 dokončila firma Thermogas Profibau architektonicky i provedením výjimečně kvalitní budovu u místního fotbalového hřiště. Podařilo se prosadit změnu projektu tribuny a zázemí fotbalového klubu na stavbu s mnohem širším společenským využitím. Budova v sobě propojuje prvky skla, dřeva a betonu. Nelze přehlédnout vkusné zasazení do krajiny a nevšední pohled na panorama Blaníků.
Z Pravonína se vypravíme polní cestou na západ směrem k Blaníkům. Až ke křížku na kraji obce půjdeme cestou, kterou jsme do vsi vešli, pak se vydáme vpravo. Asi po 1,5 km přijdeme k romantické stavbě Kubánkova mlýna na Volaveckém potoce. Mlýn vznikl v r. 1791 na místě zvaném Kubánky, též horní Volavka. Jméno Kubánkův mlýn tedy pochází od názvu místa, Kubánkovi zde totiž nikdy nemleli. Šlo o vrchnostenský mlýn o jednom složení. V r. 1930 je doloženo kolo na svrchní vodu, poté turbína Bánki. Dnes slouží k bydlení. Pokračujeme po hranici CHKO Blaník kolem polosamoty Volavka. Od kříže nad Volavkou scházíme původním úvozem až k dolní části osada Volavka a silnici spojující Křížov a Načeradec. Po silnici pokračujeme doleva asi 2 km až do Načeradce. Cestou míjíme zrekonstruovaný velký Klokočkův mlýn, nazývaný také Adamův nebo Hlinský, podle předchozích mlynářů. Poddanský mlýn údajně ze 16. století na potoce Brodec byl zrušen v r. 1948. Po opravách a úpravách slouží jako rodinný hotel. Do r. 1937 zde údajně pracovalo druhé největší kolo v Čechách o průměru 11 m na horní vodu. Po r. 1930 došlo k instalaci Francisovy turbíny. Nové kolo vyrobené bez použití hřebíků či šroubů původní sekernickou metodou, osazené v r. 2012, má průměr 4,2 m.
A v Načeradci dnešní procházku také zakončíme. Trasa měří asi 14 km, vede převážně po zpevněných polních cestách a není příliš náročná.
Vydrancováním Pravonína nejspíše švédským vojskem určitě utrpěla i tvrz, a ještě v polovině 17. století je statek zmiňován jako zpustlý a zadlužený. Snad ještě na konci 17. století nebo počátkem 18.století došlo k opravě či přestavbě tvrze na zámek. Nejspíše již za Jana Ignáce hraběte Caretto-Millesimo v letech 1706 až 1733 byl zámek výrazně přestavěn. Úpravy a sochařská výzdoba proběhly po r. 1765 za účasti pražských umělců díky dalšímu majiteli, Janu Václavu Vejvodovi ze Štromberka. K úpravám došlo i po r. 1818, kdy zámek získal Jan Pachta z Rájova. Zajímavostí je, že zde v r. 1832 hostil mladého skladatele Richarda Wagnera. Zámek byl v této době patrovou trojkřídlovou budovou s klasicistním průčelím, ozdobeným rokokovými sochami. Nad vstupním portálem byl dále přistavěn balkón podepřený litinovými sloupy. Po r. 1948 proběhly na zámku stavební úpravy, které jej negativně poznamenaly. Některé velké místnosti byly rozděleny příčkami, část oken a dveří zazděny. Sídlily zde místní národní výbor, veřejná bezpečnost, pošta, klubovna SSM, v 1. patře byly umístěny kanceláře JZD. V r. 1982 se JZD odstěhovalo do nového Společenského domu, kam se v r. 1990 přestěhoval také MNV. Prostory zámku byly postupně opouštěny, poslední zavřela pošta. Kvůli zanedbávané údržbě do budovy zatékalo, byla narušena její statika. Restituenti zámek získali zpět po r. 1990 a prodali opernímu pěvci Dr. Karlu Štěpánkovi, který byl příbuzný rodině herců Štěpánkových. Karel Štěpánek začal s opravou zámku a chtěl zde zřídit muzeum hudebních skladatelů a koncertní síně. Bohužel se mu záměr nepovedlo uskutečnit. Dědicové zámek prodali italské firmě. Zámek dále chátral a od srpna 2015 byl znovu na prodej. Teprve na přelomu let 2019 a 2020 získal zámek nového majitele. Koupila jej kladenská firma Thermogas Profibau s.r.o. Tomáše Fürsta. V r. 2020 začala oprava zámku. Spolu s areálem kostela se jedná o nejvýznamnější architektonickou památku obce. Nový majitel pan Tomáš Fürst zřejmě zachránil tuto výjimečnou památku v poslední chvíli.
Procházková, Eva: Pravonín. Obec Pravonín, 2010
Procházková Eva: Načeradec. Dějiny městečka a okolních obcí. Obec Načeradec, 2006
www.naceradec.cz
www.pravonin.cz
www.pamatkovykatalog.cz
www.vodnimlyny.cz
Jan Kypta, Robert Šimůnek, Jan Veselý, Zdeněk Neustupný.
Farní kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci ve 12.–14. století – Architektura jako odraz sociálních proměn. Průzkumy památek 2/2012, ročník 19, str. 53–94