V dnešních Toulkách uvidíme slovanské hradiště Lštění, kostel sv. Klimenta, romantickou samotou Dubsko, zříceniny zajímavého hradu Dubá a zbytky podhradního městečka Odranec.
Naším cílem je zdaleka viditelný romantický kostel sv. Klimenta. Ze železniční zastávky Čtyřkoly sejdeme k Sázavě. První zpráva o Čtyřkolech se nachází v zemských deskách z roku 1549, zmiňuje se „sstirkolský mýn“. V soupisu poddanské půdy tzv. Berní rule se mluví o „mlejnu cžtyrkolském" na řece Sázavě o třech kolách a stupě na tříslo. V roce 1742 se mluví o vesnici Vierradl, kolem mlýna tedy vznikala osada, původně zřejmě jmenovala Věrady. Úředně se názvu Vierrad - Čtyřkoly užívá od roku 1854. Čtyřkoly a protilehlé Lštění spojoval do roku 1949 pouze přívoz. Ze zdrojů UNRRA byl pak postaven britský skládací most Bailey. Dosud funguje a umožňuje jízdu osobních automobilů. Za mostem se po modré turistické značce se vydáme doleva. Štítek na domě vlevo upozorňuje, že na konci 19. století zde bydlel a zemřel Eduard Grégr. Tento významný politik, člen Národní strany svobodomyslné (mladočeské) byl i lékařem, pedagogem, spisovatelem, tiskařem a novinářem. Je pohřben na nedalekém hřbitově, kam směřujeme. Ke kostelu vystoupáme příkrou cestou, odměnou je krásný výhled do dalekého okolí. Gotický kostel sv. Klimenta byl postaven na počátku 14. století, patrně na místě starší svatyně zdejšího hradiště. Některé prameny uvádějí, že v gotickém zdivu je možno najít i zbytky románského zdiva. V 18. století připadlo Lštění s kostelíkem sv. Klimenta do panství Konopiště, majitel Jan Josef hrabě z Vrtby jej dal r. 1730 obnovit a barokně přestavět. Barokní kostelní věž krytá šindelem je dominantou širokého okolí. Ve 20. století byl kostelík několikrát poškozen. 28. dubna 1970 do něj udeřil kulový blesk a značně poškodil střechu a věž. Proto byla v letech 1972-1973 provedena generální oprava kostela. Ale 18. srpna 1974 kostel znovu poničilo velké krupobití, především vnější omítku. Při opravě byl odkryt jednoduchý gotický pískovcový portál původního vchodu kostela. V interiéru se nachází velká barokní socha sv. Klimenta. Okolo kostela je hřbitov s barokní branou, na které je uveden letopočet dostavby 1731.
Původ kostela souvisí s přemyslovským hradištěm z 9. století. Napovídá tomu poloha kostela v centrální části hradiště, starobylé svěcení a archeologicky doložené pohřebiště z mladší doby hradištní v okolí kostela. Hradiště Lštění vzniklo pravděpodobně na přelomu 9.-10. století. Později tvořilo jeden z obvodových hradů prvotního přemyslovského panství ve středních Čechách. Patrně nejpozději za vlády knížete Václava byl na hradišti vybudován kostel. Je tak usuzováno dle údajů z legend, které zmiňovaly kostely na všech přemyslovských hradištích. Polohou výhodný ostroh osídlili zřejmě nejprve kouřimští Zličané, po nich Slavníkovci a během 10. století Přemyslovci, kteří konkurenční rody potlačili. V době knížete Spytihněva II. bylo Lštění významnou hraniční pevností přemyslovského státu, zmínňuje se mohutnotné opevnění. Zánik hradiště bývá v souvislosti s rozšiřováním přemyslovského území kladen do 12. století. Vojenský a politický význam proto upadl. Hradiště zabírá výraznou ostrožnu vypínající se nad levým břehem řeky Sázavy a údolím bezejmenného potoka. Přístup na střední část hradiště s rozlohou asi 4,3 ha byl možný z východní strany. Proto došlo k opevnění šíje širokým obloukem vedeným mohutným valem. Dodnes jsou místy zachovalé jeho až 5 m vysoké zbytky. Uvnitř plochy se za mohutným valem nacházelo předhradí o rozloze asi 2,5 ha. Chránil ho další val a příkop.
Pokračujeme po žluté, na rozcestníku Dubsko se žlutá trasa napojuje na modrou. Jdeme k osadě Dubsko. ležící na náhorní planině, kterou u obtéká řeka Sázava. Jméno osady původně patřilo lesu, nazvaném zřejmě podle příslušnosti k hradu Stará Dubá. Osada je poprvé zmiňována v roce 1738. Na konci 19. století ves vykoupil majitel konopišťského panství František Ferdinand d´Este a nechal ji kvůli stavbě loveckého zámečku zbořit. Ponechal pouze starou hájovnu a její dvůr. Naproti přes cestu nechal postavit „fořtovnu“ novou. Bývalá panská hájovna patří k významným dokladům venkovského klasicismu. Ve štítu je zachovaný rok dostavby 1826. Území poté sloužilo jako lovecký revír. Nedaleko odtud, v lese severovýchodně od osady u stožáru vysílače, stojí půvabný arcivévodský hrázděný lovecký zámeček. Zachoval se v podstatě v původní podobě, chybí jen věžička. Můžeme k němu dojít lesní cestou, před posledním domem u hlavní cesty odbočíme vlevo. Během první republiky byly některé domy ve vsi zřejmě opět postaveny. Osadu dnes tvoří převážně chaty. Literární zajímavostí je zasazení děje románu Karla Nového Samota Křešín do bývalé hájovny a jejího dvora.
Po žluté směřujeme k hradu, procházíme zbytky staré ořešákové aleje. Na louce po pravé straně míjíme oplocený pozemek plánované ekofarmy. Projekt zastupitelstvo odmítlo a zřejmě dojde jen k výstavbě rodinného domu. Na hranici louky míjíme starou lipovou alej, část je bohužel na oploceném pozemku. Asi po 0,5 km dojdeme v lese na velké rozcestí. Tady můžeme po této značce pokračovat až k řece k bývalému podhradnímu městečku Odranec. Ale ke zřícenině hradu Stará Dubá se pak musíme doslova vydrápat velmi příkrou pěšinou. Proto je lepší vydat se na velkém rozcestí prostřední lesní cestou vedoucí přímo ke zřícenině. Po zhruba 200 m dojdeme k odpočivadlu a velkému krmelci. Odbočíme doprava a po cestě po dalších 300 m dojdeme na hranu vykácené plošiny přímo před hradem. Na plošině se v terénu dochovalo stopy po opevnění obléhacího tábora z roku 1466. Z plošiny sejdeme pěšinou do příkopu hradu Dubá později Stará Dubá. Ostrožnu vymezuje řeka a údolí Dubského potoka. Na západě hrad chránil tento mohutný příkop vytesaný ve skále. Hrad tvořilo malé nádvoří, jehož opevnění pokračovalo jako parkán kolem hradu. Na druhém nádvoří se nacházela velká budova, dnes zavalená troskami. Nádvoří uzavírala věž, dnes jen v troskách, za kterou se nacházelo vlastní čtyřkřídlé obytné jádro kolem malého nádvoří.
Podrobnějšímu poznání podoby hradu brání skutečnost, že se jedná o zavřený hrad, tzn. jeho zadní část je částečně zasypaná zříceným zdivem velké věže. První zmínka o hradu Dubá se váže k roku 1283 v predikátu Ondřeje z Dubé. Kolem roku 1350 vznikla hradní kaple sv. Klimenta. Na počátku 15. století, kdy přešel z rukou pánů z Dubé do držby Jana Zúla z Ostředka, byl hrad v roce 1404 zřejmě dobyt. Nacházel se proto ve špatném stavu. Poté se stal majetkem Bohuše Kostky z Postupic a byl opraven. V roce 1466 byl obležen, dobyt a rozbořen vojsky Jiřího Poděbradského. Pojmenování zříceniny Stará Dubá se poprvé uvádí v roce 1648. Funkci předhradí plnilo podhradní městečko Odranec, z nějž se doposud zachovaly pozůstatky jeho hradeb s branskou a hradební věží. Hrad Stará Dubá zaujímá mezi českými šlechtickými hrady druhé poloviny 13. století zcela výjimečné postavení. Spolu s Příběnicemi v okrese Tábor jde o jediná šlechtická sídla, srovnatelné s královskými hrady typu s obvodovou zástavbou. Tvoří jeden z vrcholů možností nejvýznamnějších šlechticů doby posledních Přemyslovců. Patří mezi naše nejvýznačnější a nejkvalitnější zaniklé sídlištní komplexy. Jsou zde propojeny hlavní znaky středověkých hradních sídel, tedy vojenské a hospodářské hledisko a zároveň reprezentativnost. Výjimečné jsou i zcela dochované ženijní části obléhacích prací. Zříceninu hradu navštívil v roce 1832 nebo 1833 básník Karel Hynek Mácha, dochovala se i jeho jednoduchá kresba. Z hradu se vydáme pěšinou po strmém svahu k řece. Zde vidíme zbytky opevnění a obou vstupních věží původního podhradního městečka Odranec. Zpět do Čtyřkol se vydáme pěšinou podél řeky Sázavy, opustíme žlutou značku. Ve Zlenicích míjíme částečně opravený barokní špýchar. Jde o patrovou zděnou budovu se zvýrazněnými štíty a sedlovou střechou. Fasáda je členěna hladkými šambránami a pásem pod okapní římsou. Jde o hodnotnou barokní stavbu patrně z 18. století. Na druhém břehu řeky nás upoutá zřícenina hradu Zlenice a část bývalé plovárny. Po silnici se vrátíme do Lštění a na železniční stanici náš výlet končí. Trasa měří 12 km, jen výstup ke kostelu ve Lštění je fyzicky náročnější a terén ve zřícenině hradu Stará Dubá je hůře schůdný.
Mapka výletu:
Použité zdroje:
Durdík, Tomáš: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Praha: Agentura Pankrác, 2000.
Umělecké památky Čech.: 2.K/O. Praha: Academia, 1978.
Čtverák, Vladimír a kol.: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003
Durdík, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 1999
pamatkovykatalog.cz/hrad-stara-duba
http://www.hrady-zriceniny.cz/macha.htm"}">www.hrady-zriceniny.cz/macha.htm
http://www.cs.wikipedia.org/"}">www.cs.wikipedia.org/
http://www.farnostporici.cz/"}">www.farnostporici.cz
Zajímavé odkazy:
http://www.hrady.cz/hrad-stara-duba/texty"}">www.hrady.cz/hrad-stara-duba/texty
Hrad Dubá
Zakladateli hradu byli Benešovici erbu zavinuté střely. Praděd jich byl Matouš čtvrtý syn Beneše z Benešova, jenž žil v první polovici 13. století a pohřben byl v Benešovském klášteře. První z jeho potomkův, který se po Dubé psal, byl Ondřej z Dubé (1283). Týž psal se v l. 1284-1290 z Kavčí hory po sídlu svém u Léštna, l. 1297 po obou místech.
ext: A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 15
Článek a rozhovor s profesorem Tomášem Durdíkem z Archeologického ústavu AVČR
http://www.dabpraha.rozhlas.cz/hrad-ktery-je-sam-pokladem-7330460"}">www.dabpraha.rozhlas.cz/hrad-ktery-je-sam-pokladem-7330460
Čtyřkolský mlýn byl od konce 18. století do roku 1897 ve vlastnictví rodiny Barešů. V roce 1897 koupili mlýn Jiří Čížek a Heřman Janda a zřídili zde továrnu na obvazovou vatu. V prosinci 1902 byla instalována Girardova turbína. Po požáru v roce 1904 byl objekt zakoupen a obnoven továrníkem Václavem Suchým jako továrna na naftové motory. V roce 1908 továrna do základů vyhořela. Václav Suchý továrnu obnovil a v roce 1911 přistavěl slévárnu šedé litiny, strojovnu na vodní turbíny a rodinnou vilu. V roce 1913 byla Girardova turbína nahrazena dvojicí Francisových turbín a instalováno dynamo. Vodní turbíny zásobovaly elektrickým proudem nejen továrnu, ale i obec. V roce 1948 byla továrna znárodněna a začleněna do národního podniku TOS. V roce 1950 byla zrušena slévárna a vyráběny zde byly převážně brusky. Po roce 1989 koupila továrnu německá firmy Erwin Junker, která se zabývá výrobou přesných obráběcích strojů.
Ferdinand Peroutka o Čtyřkolech
Mnohdy jsem byl dotazován, jak jsem přišel na myšlenku napsat tuto historii (Budování státu). Bylo ve vzduchu, že by někdo měl sebrat různá fakta a dát je dohromady, aby z toho vznikla celková perspektiva. Ve mně se to nějakou dobu převalovalo a snad to uzrálo v jeden den. Tenkrát jsme, já a moji přátelé, žili dost neortodoxním životem; po mnoho let jsem nešel spat dřív než ve tři, ve čtyři, v pět ráno, a někdy ani to nám nestačilo a vyjeli jsme si někam ven za Prahu, obyčejně na Zbraslav, a vraceli se domů hodně pozdě. Jednou jsem byl s jedním přítelem v Lucerně a pak jsme se rozhodli, že pojedeme rovnou z flámu místo domů do Čerčan. To byl kraj, který jsem dobře znal. Za Čerčany je veliký vrch, jmenuje se Chlum, a já ten vrch mám rád, jako vůbec mám rád vrchy. Vrch, to je jednotka se zvláštním životem, se zvláštními zákony. Když se člověk dívá z Chlumu do údolí, tak nějakým způsobem to člověku připadá jako staroslovanská krajina. Také blízká vesnička působí tajemně staroslovansky. A tak při pohledu na to začalo se ve mně vzmáhat nějaké historické vědomí.
A pak jsme šli po jakési cestičce a já přemýšlel, jak je asi stará, a nic bych se nedivil, kdyby ta cestička byla stará tisíc let, a to zase nějak posílilo ve mně historické vědomí. Ve vesnici Čtyrkoly znovu přišly historické vzpomínky. Zde bydlel na konci 19. století mladočeský politik Eduard Grégr, který ten kraj miloval. Podle něho Čtyrkoly existovaly od 11. století. Tehdy se Čtyrkoly jmenovaly Věrady. V tom je také kus české historie. Když přišla Marie Terezie a germanizace celého názvosloví, tak nevěděli, co dělat s Věrady. Přeložilo se to do němčiny buď Vierrad, nebo Vierräder. Když později zase Češi čechizovali, našli na mapě Vierräder a přeložili to jako Čtyrkoly. Zkrátka toho dne všechny tyto věci nějak přispěly k mému historickému uvědomění a toho dne jsem cítil, že to musím udělat.
Citát z knihy Deníky, dopisy, vzpomínky-nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995, s. 135-136