V toulkách se projdeme areálem slovanského hradiště Lštění s půvabným kostelíkem, romantickou samotou Dubsko a zříceninami velmi významného a zajímavého hradu Dubá a podhradního městečka Odranec.
Naším cílem je zdaleka viditelný romantický kostel sv. Klimenta. Ze železniční zastávky Čtyřkoly sejdeme k Sázavě. První zpráva o Čtyřkolech je v zemských deskách z roku 1549, zmiňuje se „sstirkolský mýn“. V soupisu poddanské půdy tzv. Berní rule se mluví o „mlejnu cžtyrkolském" na řece Sázavě o třech kolách (tedy nikoliv o čtyřech) a o čtvrté stupě (stupníku na tříslo). V roce 1742 se mluví o vesnici Vierradl, kolem mlýna tedy vznikala osada, původně zřejmě jmenovala Věrady. Úředně se názvu Vierrad - Čtyřkoly užívá od roku 1854. Na konci 19. století zde bydlel a zemřel Eduard Grégr, je pohřben na hřbitově u kostela ve Lštění. Byl významným politikem, členem Národní strany svobodomyslné (mladočeské), ale také lékařem, pedagogem, spisovatelem, tiskařem a novinářem. Na Čtyřkoly vzpomíná i novinář, spisovatel a filosof Ferdinand Peroutka, text je uveden níže v zajímavých odkazech. Čtyřkoly a protilehlé Lštění spojoval do roku 1949 pouze přívoz. Toho roku byl ze zdrojů UNRRA postaven britský skládací most Bailey. Dosud funguje, umožňuje jízdu osobních automobilů. Jediným větším zásahem bylo dodatečné podepření betonovým sloupem. Za mostem se po modré turistické značce se vydáme doleva. Ke kostelu vystoupáme příkrou cestou, odměnou je krásný výhled do dalekého okolí. Gotický kostel sv. Klimenta byl postaven na počátku 14. století, patrně na místě starší svatyně zdejšího hradiště. Některé prameny uvádějí, že v gotickém zdivu je možno najít i zbytky románského zdiva. V 18. století připadlo Lštění s kostelíkem sv. Klimenta do panství Konopiště, majitel Jan Josef hrabě z Vrtby jej dal r. 1730 obnovit a barokně přestavět. Barokní kostelní věž krytá šindelem je dominantou širokého okolí. Ve 20. století byl kostelík několikrát poškozen. 28. dubna 1970 do něj udeřil kulový blesk a značně poškodil střechu a věž. Proto byla v letech 1972-1973 provedena generální oprava kostela. Ale 18. srpna 1974 kostel znovu poničilo velké krupobití, především vnější omítku. Při opravě byl odkryt jednoduchý gotický pískovcový portál původního vchodu kostela. V interiéru se nachází velká barokní socha sv. Klimenta. Okolo kostela je hřbitov s barokní branou, na které je uveden letopočet dostavby 1731.
Původ kostela souvisí s přemyslovským hradištěm z 9. století, napovídá tomu jak poloha kostela v centrální části hradiště, tak starobylé svěcení a archeologicky doložené pohřebiště z mladší doby hradištní v okolí kostela. Hradiště Lštění vzniklo pravděpodobně na přelomu 9.-10. století, později tvořilo jeden z obvodových hradů prvotního přemyslovského panství ve středních Čechách. Patrně nejpozději za vlády knížete Václava byl na hradišti vybudován kostel. Je tak usuzováno dle údajů z legend, které zmiňovaly kostely na všech přemyslovských hradištích. Polohou výhodný ostroh osídlili, což je možné soudit pouze z legend, zřejmě nejprve kouřimští Zličané, po nich Slavníkovci a během 10. století Přemyslovci, kteří konkurenční rody potlačili. V době knížete Spytihněva II. bylo Lštění významnou hraniční pevností přemyslovského státu. Doložen je dvorec hradského správce Mstiše a věznění těhotné manželky Spytihněvova bratra a pozdějšího knížete a krále Vratislava II. v roce 1055. V této souvislosti byla zdůrazněna mohutnost opevnění. Zánik hradiště bývá v souvislosti s rozšiřováním přemyslovského území kladen do 12. století. Vojenský a politický význam proto upadl. Hradiště zabírá výraznou ostrožnu vypínající se nad levým břehem řeky Sázavy a údolím bezejmenného potoka. Přístup na střední část hradiště s rozlohou asi 4,3 ha byl možný jen z východní strany. Tato šíje byla proto opevněna širokým obloukem vedeným mohutným valem. Dodnes jsou místy zachovalé jeho až 5 m vysoké zbytky. Uvnitř plochy byly nalezeny i zbytky dalšího příčného valu. Za mohutným valem se nacházelo ještě předhradí o rozloze asi 2,5 ha. Bylo chráněno dalším valem a příkopem. Lštění tak představuje typické víceprostorové hradiště.
Pokračujeme po žluté, na rozcestníku Dubsko se žlutá trasa napojuje na modrou a po tése vydáme k osadě Dubsko. Leží na náhorní planině, kterou u Zlenic obtéká řeka Sázava. Jméno osady původně patřilo lesu, zmínka pochází z roku 1709. Les byl zřejmě nazván podle příslušnosti k hradu Stará Dubá. Osada je prvně zmiňována v roce 1738. Na konci 19. století ves vykoupil majitel konopišťského panství František Ferdinand d´Este a nechal ji kvůli stavbě loveckého zámečku zbořit. Ponechal pouze starou hájovnu a její dvůr. Naproti přes cestu nechal postavit „fořtovnu“ novou. Bývalá panská hájovna patří k významným dokladům venkovského klasicismu. Ve štítu je zachovaný rok dostavby 1826. Území poté sloužilo jako lovecký revír. Nedaleko odtud, v lese severovýchodně od osady u stožáru vysílače, stojí půvabný arcivévodský hrázděný lovecký zámeček. Zachoval se v podstatě v původní podobě, chybí jen věžička. Můžeme k němu dojít lesní cestou, před posledním domem u hlavní cesty odbočíme vlevo. Během první republiky byly některé domy ve vsi zřejmě opět postaveny, na mapách ze 40. let 20. stol. je zástavba západně od dvora zhruba v dnešním rozsahu. Osadu dnes tvoří převážně chaty. Literární zajímavostí je zasazení děje románu Karla Nového Samota Křešín do bývalé hájovny a jejího dvora.
Poté pokračujeme po žluté k hradu, procházíme zbytky staré ořešákové aleje. Na louce po pravé straně vidíme oplocený pozemek plánované ekofarmy. Ten byl zastupitelstvem odmítnut a zřejmě dojde jen k výstavbě rodinného domu. Na hranici louky míjíme starou lipovou alej, část je bohužel na oploceném pozemku. Asi po 0,5 km dojdeme v lese na velké rozcestí. Tady můžeme po této značce pokračovat a dojdeme až k řece k bývalému podhradnímu městečku Odranec. Cesta je značně poničená těžkou technikou likvidující kůrovcovou kalamitu. Ke zřícenině hradu Stará Dubá se pak musíme doslova vydrápat velmi příkrou pěšinou. Proto je lepší vydat se na velkém rozcestí prostřední lesní cestou vedoucí přímo ke zřícenině. Po zhruba 200 m dojdeme k odpočivadlu a velkému krmelci. Odbočíme doprava a po cestě po dalších 300 m dojdeme na hranu vykácené plošiny přímo před hradem. Předtím můžeme na mýtině rozeznat pozůstatky palebného postavení děl v podobě široké jámy. A z plošiny sejdeme pěšinou k poměrně mohutné zřícenině hradu. Dubá později Stará Dubá je zřícenina hradu na levém břehu Sázavy mezi Hvězdonicemi a Zlenicemi. Hradní ostrožna je vymezena řekou a údolím Dubského potoka. Jádrem areálu je hrad, zaujímající temeno vysoké ostrožny. Na západě je hrad oddělen mohutným příkopem. Pod hradem se nacházelo podhradní městečko Odranec, Terénní úroveň zříceniny je výrazně výše, než tomu bylo ve středověku. Za příkopem, který hrad odděloval od zbytku ostrožny, se nacházelo malé nádvoří a jeho opevnění pokračovalo jako parkán kolem zadní části hradu. Na druhém nádvoří se nacházela velká budova, která je zavalena troskami až do úrovně podstřešního patra. Nádvoří uzavírají trosky věže, za kterou se nacházelo vlastní obytné jádro tvořené čtyřmi křídly okolo malého obdélného nádvoří. Na ploše před hradem se dochovalo opevnění obléhacího tábora s velitelským stanovištěm a na okraji plošiny jihozápadně od hradu také palebné postavení děl. jehož opevnění navazovalo na vlastní hrad.
Podrobnějšímu poznání podoby hradu brání skutečnost, že se jedná o zavřený hrad, tzn. jeho zadní část je částečně zasypaná zříceným zdivem velké věže. První zmínka o hradu Dubá se váže k roku 1283 v predikátu Ondřeje z Dubé. Kolem roku 1350 vznikla hradní kaple sv. Klimenta. Na počátku 15. století, kdy přešel z rukou pánů z Dubé do držby Jana Zúla z Ostředka, byl hrad v roce 1404 zřejmě dobyt. Nacházel se proto ve špatném stavu. Poté se stal majetkem Bohuše Kostky z Postupic a byl opraven. V roce 1466 byl obležen, dobyt a rozbořen vojsky Jiřího Poděbradského. Pojmenování zříceniny Stará Dubá se poprvé uvádí v roce 1648. Před vlastním hradem na ostrožně se nacházelo osídlení, které ale nejspíše nemělo charakter předhradí. Tuto funkci totiž plnilo podhradní městečko Odranec, z nějž se doposud zachovaly pozůstatky jeho hradeb s branskou a hradební věží. Dispozice městečka není známa, jeho podoba se pouze předpokládá. Na ploše ostrožny před hradem se znatelně dochovaly pozůstatky opevněného ležení oblehatelů se zvláštním opevněním velitelského stanoviště z roku 1466. Pozůstatkem je i palebné postavení děl na protilehlé hraně údolí před jihozápadní stranou hradu. Hrad Stará Dubá zaujímá mezi českými šlechtickými hrady druhé poloviny 13. století zcela výjimečné postavení. Spolu s Příběnicemi v okrese Tábor jde o jediná šlechtická sídla, srovnatelné s královskými hrady typu s obvodovou zástavbou. Tvoří jeden z vrcholů možností nejvýznamnějších šlechticů doby posledních Přemyslovců. Patří mezi naše nejvýznačnější a nejkvalitnější zaniklé sídlištní komplexy. Jsou zde propojeny hlavní znaky středověkých hradních sídel, tedy vojenské a hospodářské hledisko a zároveň reprezentativnost. Výjimečné jsou i zcela dochované ženijní části obléhacích prací. Zříceninu hradu navštívil v roce 1832 nebo 1833 básník Karel Hynek Mácha, dochovala se i jeho jednoduchá kresba. Z hradu se vydáme pěšinou po strmém svahu k řece. Zde vidíme zbytky opevnění a obou vstupních věží původního městečka Odranec Zpět do Čtyřkol jdeme od turistického rozcestníku Odranec. Opustíme zde žlutou značku a půjdeme pěšinou podél řeky Sázavy. Ve Zlenicích míjíme částečně opravený barokní špýchar. Jde o patrovou zděnou budovu se zvýrazněnými štíty a sedlovou střechou. Fasáda je členěna hladkými šambránami a pásem pod okapní římsou. Je hodnotnou barokní stavbou patrně z 18. století. Na druhém břehu řeky nás upoutá zřícenina hradu Zlenice a část bývalé plovárny. Těm se budeme v některých z dalších Toulek. Po silnici se vrátíme do Lštění a na železniční stanici náš výlet končí. Trasa měří 12 km, jen výstup ke kostelu ve Lštění je fyzicky náročnější a terén ve zřícenině hradu Stará Dubá je hůře schůdný.
Mapka výletu:
Použité zdroje:
Durdík, Tomáš: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Praha: Agentura Pankrác, 2000.
Umělecké památky Čech.: 2.K/O. Praha: Academia, 1978.
Čtverák, Vladimír a kol.: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003
Durdík, Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 1999
pamatkovykatalog.cz/hrad-stara-duba
http://www.hrady-zriceniny.cz/macha.htm"}">www.hrady-zriceniny.cz/macha.htm
http://www.cs.wikipedia.org/"}">www.cs.wikipedia.org/
http://www.farnostporici.cz/"}">www.farnostporici.cz
Zajímavé odkazy:
http://www.hrady.cz/hrad-stara-duba/texty"}">www.hrady.cz/hrad-stara-duba/texty
Hrad Dubá
Zakladateli hradu byli Benešovici erbu zavinuté střely. Praděd jich byl Matouš čtvrtý syn Beneše z Benešova, jenž žil v první polovici 13. století a pohřben byl v Benešovském klášteře. První z jeho potomkův, který se po Dubé psal, byl Ondřej z Dubé (1283). Týž psal se v l. 1284-1290 z Kavčí hory po sídlu svém u Léštna, l. 1297 po obou místech. Tehdá se s ním připomíná jiný Ondřej z Dubé, jenž byl purkrabí na Mostě, bezpochyby jeho syn. Jméno Ondřej stalo se u potomkův oblíbeným. Jeden Ondřej, jenž se l. 1337 připomíná, žil ještě l. 1356, ne-li l. 1359. Týž vystavěl ok. l. 1350 kapli sv. Klimenta na hradě Dubé a poněvadž hrad Dubá byl ve farnosti Hradištské, podřízena jest kaple faráři tudíž. Od papeže vymohl l. 1356 pro sebe a manželku Elišku odpuštění hříchů v hodině smrti. Snad ještě žil 1359, neb tehdá jeden Ondřej podával kněží do Hrušic a Hradiště, avšak l. 1361 byl již mrtev. Zůstali po něm synové Ondřej, Vaněk a Beneš. Ondřej byl od r. 1343 nejv. sudí a po smrti otcově spravoval sám rozsáhlé rodinné jmění, k němuž ok. l. 1360 díl vsi Čerčan přikoupil.
Okolo l. 1367 došlo k rozdělení otcovského zboží. Ondřej dostal Zlenice hrad s vesnicemi a polovi Lštění, Vaněk Dubou hrad s polovicí Lštění a městečko Ondřejov s vesnicemi; Benešovi nechána krajina u Bystřice, pozdější panství Leštěnské. O Vaňkovi víme tolik, že se někdy jako svědek připomíná, že držel také Humpolec a že se naposled l. 1377 jako spolupatron ve Vojslavicích připomíná. Zemřel nějaký rok potom zůstaviv z manželky Frejdle (+ leta 1382) syny Vácslava a Jindřicha. Když pak tito se statky po otci zděděné dělili, dostal onen Dubou, tento Humpolec. Vaněk z Dubé byl věrným přivržencem krále Vácslava zvláště v jeho bojích s jednotou panskou. Když nepokojný soused Jan Zoul z Ostředka se proti králi pozdvihl, Vaněk jej zajal a „podal“ králi do Karlšteina. Jan byv 11. června z vězení propuštěn, slíbil králi věrným služebníkem býti a Vaňkovi ničím zlým nezdvihati za to, co mu učinil. Za nové války s jednotou panskou l. 1399 činili Vaňkovi služebníci lidem protivníkův velké škody, brali jim zboží na silnici, jímali je a vodili na Dubou. Tak činili Vaněk Šedivý, purkrabě na Dubé, Jindřich komorník a Hrubek podkoní. Zboží vzaté prodáváno v Praze. Do služeb najati ovšem také lidé, kteří prováděli obyčejnou loupež. Také Jan Zoul byl ve spolku s Vaňkem a jednou mu prý z kořisti 100 kop vyčetl. Když byl král Vácslav l. 1402 od Zikmunda bratra svého zajat a Pražská města bez odporu se podala Zikmudovi v poslušenství, Vaněk s mnohými jinými jim poslal odpovědné listy a plenění a hubení ve zdejší krajině zase začalo. Po navrácení krále Vácslava do země (1403) nastal mír, jen Zoul pokračoval z neznámých příčin ve válce. Jan tuším zradou se zmocnil hradu Dubé a měl ve svém držení také sousední Hrádek, odkudž činil loupeže. Pro blízkost Prahy bylo toto Pražanům zvláště nepohodlné. Nařízena tedy zemská hotovost (1404) a Zoul dobyt a zajat na Hrádku. Také Dubá dobyta; možná se to stalo lidmi Vaňkovými, jenž se potom v jejím držení vyskytuje. L. 1407 zapsal se Vaněk hradem svým Dubou klášteru sv Františka v Praze, že bude mu a sestře své Anně jeptišce tudíž vydávati 3 kopy úroku. V listu l. 1416, kdež Markéta manželka jeho si najala dům v Praze, připomíná se naposled. Z jeho dětí připomíná se jedině Anežka dcera. Hrad měl děditi po Vaňkovi bratr Jindřich, ale ten byl 1416 také již mrtev, tak že nápad po Vaňkovi náležel jeho synům. Není nám známo, kdo se potom Dubé ujal; ale toliko víme, že Markéta z Rychemburka vdova po Vácslavovi část užitků z panství dostávala, protože měla na hradě Dubé a vesnicích 2000 kop gr. č. věna zapsaného. Markéta nebydlívala na hradě, nýbrž pod ním v Odranci a prodala l. 1428 své věno Perchtě Šternberské z Kravař na Konopišti. Podle toho zdá se, že Perchta i dědičného práva postoupení od dědiců nabyla. L. 1437 provolána odúmrť po Markétě totiž 2000 kop věna a vyprosil si je Jan z Jenšteina. Na odpor vstoupili Perchta jako držitelka věnná a Kuneš Rozkoš z Dubé jménem Anežky, dcery Vácslavovy. Perchta prodala l. 1440 právo své na zboží Dubské Buzkovi, Mrakšovi, Přechovi a Zdeborovi bratřím z Bezejovic, tak aby platu ročního z toho dávali Benešovi z Dubé a Hanuši z Maršovic, ale dotčení bratří l. 1443 vše své právo kromě dotčených platů převedli na Bohuše Kostku z Postupic seděním na Hrádku. Ještě zbývalo právo odúmrtní, které měli synové Jana z Jenšteina. Ti je prodali l. 1447 Bohuši Kostkovi z Postupic. Zajímavo je, že Kuneš prodal právo to na všem panství, avšak vymínil si hrad samotný s jeho prostranstvím, městečko Odranec ale jen ve hradbách i s tou hradbou a se všemi cestami, které od starodávna ke hradu bývaly. Patrně hradu potřeboval ke svým válečným podnikům. Avšak smrtí Kunšovou také právo jeho pominulo, k němuž se již nikdo nepřipovídal. Od těch dob patřila Dubá panství Hrádeckému. Co bylo příčinou, že i hrad i podhradí zpustly, není nám známo; obyčejně se to vysvětluje válkami, které byly r. 1467. L. 1525 a 1554 slove Dubá již pustým zámkem a potom od lidu pojmenováván Starou Dubou. V popisu panství Mrackého l.1648 jest zmínka „o lesu nad Starou Dubou v Hořalce.“
ext: A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 15
Článek a rozhovor s profesorem Tomášem Durdíkem z Archeologického ústavu AVČR
http://www.dabpraha.rozhlas.cz/hrad-ktery-je-sam-pokladem-7330460"}">www.dabpraha.rozhlas.cz/hrad-ktery-je-sam-pokladem-7330460
Čtyřkolský mlýn byl od konce 18. století do roku 1897 ve vlastnictví rodiny Barešů. V roce 1897 koupili mlýn Jiří Čížek a Heřman Janda a zřídili zde továrnu na obvazovou vatu. V prosinci 1902 byla instalována Girardova turbína. Po požáru v roce 1904 byl objekt zakoupen a obnoven továrníkem Václavem Suchým jako továrna na naftové motory. V roce 1908 továrna do základů vyhořela. Václav Suchý továrnu obnovil a v roce 1911 přistavěl slévárnu šedé litiny, strojovnu na vodní turbíny a rodinnou vilu. V roce 1913 byla Girardova turbína nahrazena dvojicí Francisových turbín a instalováno dynamo. Vodní turbiny zásobovaly elektrickým proudem nejen továrnu, ale i obec. V roce 1948 byla továrna znárodněna a začleněna do národního podniku TOS. V roce 1950 byla zrušena slévárna a vyráběny zde byly převážně brusky. Po roce 1989 koupila továrnu německá firmy Erwin Junker, která se zabývá výrobou přesných obráběcích strojů.
Ferdinand Peroutka o Čtyřkolech
Mnohdy jsem byl dotazován, jak jsem přišel na myšlenku napsat tuto historii (Budování státu). Bylo ve vzduchu, že by někdo měl sebrat různá fakta a dát je dohromady, aby z toho vznikla celková perspektiva. Ve mně se to nějakou dobu převalovalo a snad to uzrálo v jeden den. Tenkrát jsme, já a moji přátelé, žili dost neortodoxním životem; po mnoho let jsem nešel spat dřív než ve tři, ve čtyři, v pět ráno, a někdy ani to nám nestačilo a vyjeli jsme si někam ven za Prahu, obyčejně na Zbraslav, a vraceli se domů hodně pozdě. Jednou jsem byl s jedním přítelem v Lucerně a pak jsme se rozhodli, že pojedeme rovnou z flámu místo domů do Čerčan. To byl kraj, který jsem dobře znal. Za Čerčany je veliký vrch, jmenuje se Chlum, a já ten vrch mám rád, jako vůbec mám rád vrchy. Vrch, to je jednotka se zvláštním životem, se zvláštními zákony. Když se člověk dívá z Chlumu do údolí, tak nějakým způsobem to člověku připadá jako staroslovanská krajina. Také blízká vesnička působí tajemně staroslovansky. A tak při pohledu na to začalo se ve mně vzmáhat nějaké historické vědomí.
A pak jsme šli po jakési cestičce a já přemýšlel, jak je asi stará, a nic bych se nedivil, kdyby ta cestička byla stará tisíc let, a to zase nějak posílilo ve mně historické vědomí. Ve vesnici Čtyrkoly znovu přišly historické vzpomínky. Zde bydlel na konci 19. století mladočeský politik Eduard Grégr, který ten kraj miloval. Podle něho Čtyrkoly existovaly od 11. století. Tehdy se Čtyrkoly jmenovaly Věrady. V tom je také kus české historie. Když přišla Marie Terezie a germanizace celého názvosloví, tak nevěděli, co dělat s Věrady. Přeložilo se to do němčiny buď Vierrad, nebo Vierräder. Když později zase Češi čechizovali, našli na mapě Vierräder a přeložili to jako Čtyrkoly. Zkrátka toho dne všechny tyto věci nějak přispěly k mému historickému uvědomění a toho dne jsem cítil, že to musím udělat.
Citát z knihy Deníky, dopisy, vzpomínky-nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995, s. 135-136